Didaktika-odbornych-predmetu-st__tnice-2019

Dále je možné formou skupinové práce řešit úlohy projektového charakteru, např. návrh a zhotovení výrobku apod.

Současná pedagogika připouští, že ke společnému ideálu (rozvinout osobnost každého žáka až k hranicím jeho pozitivních možností) vedou různé cesty.

Velkou a diskutovanou výzvou ro současnou školou je změna zaměření školy: cílem vyučování a výchovy není plnit hlavy vědomostmi a návyky, ale rozvíjet dovednosti tvořivého, sociálně a eticky konstruktivního vyrovanávání se s problémy a požadavky života.

K čemu vede nerespektování individuálního přístupu?

Vnáší napětí do vztahů a atmosféry třídy a překáží ve vytvoření kladného posteje žáků ke vzdělání či k předmětu (látce), která odpovídá individuálním sklonům.

Děti mají pocit, že nejsou akceptovány, často reagují provokacemi, aby upoutaly pozornost nebo si vynucují respekt agresí – v pozadí je však volání po akceptaci. Děti s takovýmto chováním nepotřebují ukáznit, aby se chovaly všechny stejěn poslušně, ale potřebují povzbudit.

Absolventi škol, kde nebyl individuální přístup respektován, se častěji míjejí svým povoláním, což se projevuje fluktuací či nedokončení zvoleného oboru. Je to proto, že škola nepodporovala a nekultivovala individuální strukturu jejích nadání a zájmů.

Co znamená respektovat individuální zvláštnosti žáků?

Přihlížet k individuálním zvláštnostech ve schopnostech, vědomostech, dovednostech, zkušenostech, charakteru i životní situaci svěřených žáků i k jejich věkové vyspělosti a zralosti.

Znát vývojové zvláštnosti a problémy, které přináší vstup do školy, změna třídy, počátek dospívání, změna rodinné situace, změna zdravotního stavu atd.

Vzdělání v pravém slova smyslu vždy souviselo spíše s konáním než věděním. Na to upozorňovala celá řada myslitelů napříč lidskými dějinami.

Není možné člověka něčemu naučit, lze mu pouze pomoci objevit znalosti v něm samém. (Galileo Galilei)

Slyším a zapomenu, vidím a zapamatuji si, konám a rozumím (A. S. Nelil)

= Řekni mi a já to zapomenu, ukaž mi a já si to možná zapamatuji, zapoj mne a já to pochopím a budu umět. (Konfucius)

Jediným zdrojem znalostí je zkušenost. (A. Einstein)

Osobní zkušenost je nepřenosná, neboť ohněm musí projít každý sám (Dostojevsky)

Jak realizovat individuální přístup

Diferenciace didaktických a výchovných postupů a jejich aplikace v souladu s respektováním principu individuálního přístupu vyžaduje, aby učitelé věděli, kdy: pro jaké téma, pro jaké žáky volit: Frontální působení, paralelní působení, individualizované působení.

• Učitel by měl zvážit na koho působí domluva, na koho ironie, na koho předstírání, že nic nevidíme apod.

• Na provokování jednoho žáka se hodí ironie, kdežto druhého vyléčí momentální (ale ne trvalé) ignorování a na dalšího bude platit věta „Vydrž, hned ti dám slovo!“

• Na pasivitu jednoho burcování, na pasivitu druhého ironie („zase nám zde usíná“) a u dalšího povzbuzující slova: „Promysli si odpověď, za chvíli se tě zeptám – určitě to víš“.

• Moje zkušenost – přeučování laterality – když se nepřeučuje, mělo by se respektovat, že každé dítě si osvojí činnosti obou rukou jinak