Pedagogika - stará 1 nejstručnější

Jan Uher (1891 – 1942):

Profesor MU, měl výrazně sociologický pohled na výchovnou problematiku, zabýval se Problémem kázně, Základy americké výchovy. Zahynul v koncentračním táboře.

Otakar Kádner (1870-1936):

zabýval se experimentálním výzkumem v české pedagogice

Dílo:

Dějiny pedagogiky (1923-1924)

Základy obecné pedagogiky (1925-1926)– 3 díly

Vývoj a dnešní soustava školství (1929-1933)-4 svazky

11. České školství a jeho současné proměny.

Vývoj novodobé české školy a pedagogiky: (na počátku teoretický odkaz J. A. Komenského)

2. polovina 18. století – tereziánská reforma

• Jan Ignát Felbiger – roku 1774 zpracoval školní řád

• škola byla zreorganizována, školní docházka je povinná

• tři typy vzdělání – triviální (v obcích), hlavní (v kraji) a normální (v zemských městech)

• vyučovacím jazykem na hlavních a částečně na normálních školách byla němčina

• Gratian Marx – podle jeho návrhu byla reorganizována střední škola

• SŠ byla pětitřídní, později šestitřídní gymnázium

• vyuč. jazykem byla němčina, od třetí třídy se učila latina

1848 – 1849 – Exner – Bonitzova reforma středních škol

• SŠ byla rozdělena na 8-letá humanistická gymnázia a 7-leté matematicko-přírodovědné reálky

• příprava k povolání probíhala v rámci cechů

• učňové si mohli doplnit vzdělání v tzv. nedělních školách (šk. řád z roku 1774)

1869 – nový školský zákon

• zavádí pro veškerou mládež povinnou školní docházku

• obecná škola (8-letá) – na vesnicích

• měšťanská škola (3-letá) – ve městech

1883 – redukce délky školní docházky na vesnici, úlevy od docházky v době sezónních pracích

• posílen opět církevní vliv ve škole

• přelom 19. a 20. století – objevují se i první dívčí SŠ; roku 1891 vzniká v Praze první dívčí reálné gymnázium (Minerva) a po roce 1902 se rozvíjejí šestiletá humanitně orientovaná dívčí lycea

Česká pedagogika ve 20. století

1918 – zřízeny Školy vysokých studií v Praze a v Brně

1920 – První sjezd československého učitelstva a přátel školství v osvobozené vlasti

1922 – Malý školský zákon

• reformy v demokratizačním a národním duchu

• přejata struktura školství z posledních desetiletí Rakouska-Uherska

• rozvoj tzv. pokusných škol

• profesionální výchova učňů (teoretické + praktické vyučování)

1939 – 1945 – československé školství zasaženo fašistickou ideologií

• po válce vystupují lidovci s požadavkem církevních škol

1946 – založena Pedagogická fakulta MU v Brně

• po roce 1948 – odpovědnost za rozvoj školství přebírá KSČ a vláda; zavedena důsledná koncepce jednotného školství

• po roce 1990 – změny ve školství; nové pedagogické směry (Waldorfská škola, Jenská škola, Freinetova „moderní škola“)

Významné osoby české pedagogiky: G. A. Lindner, TGM, Otakar Kádner, Otokar Chlup (Prof. pedagogiky na MU v Brně), Václav Příhoda (prof. pedagogiky a psychologie na UK v Praze)