Pedagogika - stará 1 nejstručnější

Otokar Chlup (1875 – 1965)

Působil jako profesor pedagogiky na MU. Filozof, zabýval se pedopsychologií a experimentální psychologií, cestoval po zdokonalení se v cizích jazycích (Anglie, Belgie, Švýcarsko). Ideál výchovy hledal u Montaigne a Locka. šířil osvětu, věnoval se organizační a vědecké činnosti, organizoval sdružení „Nové školy“, zřídil Poradnu pro volbu povolání, zaměřil se na psychotechnický výzkum, na výzkum duševních projevů u dětí méně schopných, vývoj pedagogických idejí v novém věku, zřídil ústav pro experimentální pedagogiku, požadoval VŠ vzdělání pro všechny učitele

Ve svých dílech (Vývoj pedagogických idejí nového věku, Středoškolská didaktika, Pedagogika) kritizuje formalismus ve výchově, který viděl v nedoceňování obsahové stránky a v její vyumělkovanosti, jak se projevovala v některých reformních pokusech. Současně odmítá tradiční didaktický materialismus, projevující se jednostrannou orientací na množství poznatků. Usiluje o syntetické pojetí výchovy a o harmonizaci jednotlivých výchovných složek o komplexním výchově-vzdělávacím procesu.

Václav Příhoda (1875 – 1979)

Byl profesor pedagogiky na UK. Pocházel z učitelské rodiny, po vyléčení se z TBC se stává profesorem NJ a FJ. Ve svých dílech se zaměřuje na filozofické a literárně kritické problémy. Snaží se o reformu ve školství, požaduje VŠ vzdělání učitelů, zabývá se experimentální pedagogikou, problematikou zkoušení, řízením pokusných škol. Na Chicagské univerzitě studoval výzkumné pedagogické a psychologické experimentální metody ve školství. Pobývá střídavě v Čechách a v USA

Pracemi zasáhl do rozvoje české pedagogiky (Racionalizace školství, Teorie školského měření). Mnohé poznatky získané za svého pobytu v USA aplikoval na českou situaci a přispěl ke snahám o vytvoření české exaktní pedagogické vědy. Usiloval o jednotnou školu vnitřně diferenciovanou. S jeho jmény byly spjaty také snahy o zavádění pracovních metod, o globalizaci a o aplikaci metod samoučení.

Dílo (další):

• Psychologický výběr ve výchově

• Základy všelidské filozofie

• Organizační a učební plán reformních škol

• Úvod do pedagogické psychologie

• Ontogeneze lidské psychiky

• Školské měření – studie

• Psychologický výběr na školách amerických

František Drtina (1861-1925):

Nástupce Lindnera, zaměřen na dějiny filozofie a dějiny pedagogiky

František Krejčí (1858-1934):

Žádá odstranit náboženství ze škol, vybudovat jednotnou všeobecně vzdělávací školu pro mládež do čtrnácti let a poskytnout učitelům VŠ vzdělání; věnoval se problematice mravní výchovy (Filozofické základy mravní vých.)

František Čáda (1865-1918):

Věnoval se hlavně výzkumu dětské řeči a dětské kresby

Josef Úlehla (1852-1933):

Kritizoval herbartovskou školu a vyslovil požadavek svobodného harmonického rozvoje dítěte na základě sebevýchovy a samoučení.