Pedagogika - stará 2 orámečkované

Na globální výzvu lze reagovat jen globálním přístupem, působit k tomu, aby lidé žili jinak, aby je k činnosti podněcovali jiné hodnoty než dosud:

• ochrana přírody a láskyplná péče o ni (místo hrabivého drancováním a devastování)

• hospodárnost (místo plýtvání)

• ochrana lidských práv, demokracie, humanity, solidarity a pluralismu (místo sobectví, bratrovražedných bojů, intolerance, bezohledného práva silnějšího,…)

Jen kvalitnějším vzděláním a výchovou lze čelit ohrožením a krizím.

Konzumní orientace

Hodnoty materiálního a technického komfortu zbavují člověka bezprostřední závislosti na přírodě. Měly by být pouze prostředkem k seberealizaci člověka, ne cílem seberealizace. Někteří ekonomové říkají, že čím lépe člověk uspokojuje své materiální potřeby, tím více ustupují do pozadí a v jeho životě hrají větší roli zájmy neekonomické. Ale toto tvrzení neplatí obecně. Materiální potřeby, podněcované diktátem módy, sugescí reklamy a ohledem na prestiž mohou být prakticky neukojitelné a mohou člověka plně absorbovat.

Snažit se o to, aby mladá generace neinklinovala ke konzumnímu způsobu života, ale vyznávala pozitivní duchovní hodnoty – jako je např. tolerance, přátelství, láska, víra, skromnost, vztah k rodinného životu, k přírodním hodnotám,…

Lidé v nejbohatších zemích mohou svou konzumní orientací kompenzovat celou řadu naléhavých vnitřních nenaplňovaných potřeb. Kromě toho jim konzumní úspěšnost skýtá záruku vyšší pozice ve společenské hierarchii.

Humanismus

označuje různé myšlenkové směry a postoje, zaměřené na člověka, lidství a lidstvo.

Zhruba je lze rozdělit takto:

• Postoj, který vychází z uznané hodnoty každého lidského života.

• Myšlenkový směr, který zdůrazňuje univerzální lidství, solidaritu všech lidí, a staví se tak proti, rasové, jazykové, národní nebo náboženské nesnášenlivosti

• Kulturní a duchovní hnutí pozdního středověku a raného novověku, který se od nebeských věcí obrací více k věcem pozemským a lidským, od věčnosti k pozemskému životu.

Tolerance

schopnost nebo ochota vydržet, snést nebo dokonce uznávat něco, co organismu, člověku nebo společnosti není příjemné, ale proti čemu se z různých důvodů nebrání.

- toleranci lze výchovou a společenským tlakem buď rozšiřovat nebo zužovat

- je-li člověk v dobrém rozpoložení, je ochoten tolerovat víc než má-li například strach;

- člověk je obvykle tolerantnější vůči svým nadřízeným a podobně;

- na obecném hodnocení tolerance v dané společnosti a době.

Moderní společnosti potřebují poměrně značnou míru vzájemné tolerance nejen mezi svými členy, ale také vůči lidem hodně odlišným, příchozím, migrantům, azylantům a podobně.

Na druhé straně ovšem i tyto společnosti vyžadují určitou míru přizpůsobení většinové kultuře, například znalost jejího jazyka, dodržování jistých základních pravidel, respektování jistých hodnot. I když se míra společenské tolerance dá značně rozšířit, není nikdy neomezená a cítí-li značná část společnosti, že nároky na jejich tolerantnost jsou příliš veliké, vznikají nebezpečné reakce, které mohou vyvolávat rasismus, xenofobii a mohou být velmi snadno zneužity politickými dobrodruhy.