SZZ Psychologie

V matčině blízkosti se dítě také chová nejvíce „dětinsky“, aby si odpočinulo od vyspělosti, o kterou usiluje. 

Otec 

Těžiště  raně  dětského  příklonu  k matce  se  postupně  přesouvá  i  na  vztah  k otci.  Děti  si  již  uvědomují,  co 
poskytuje lépe a raději otec než matka – v této vývojové fázi dokáže zpravidla lépe uspokojit např. jejich specifické 
poznávací zájmy, opravovat hračky apod. 
Otec  je  oporou  samostatnosti,  podporuje  děti,  aby  se  nebály  zkusit  něco  nového.  Pomocí  hry  je  učí  spolupracovat 
s prosadit se ve skupinách mimo rodinu. 

Vztah mezi matkou a otcem - je pro dítě nejen modelem mužské a ženské role, ale reprezentuje i ostatní vztahy 
tohoto druhu. Děti považují za normu vše, co se doma děje, i pokud se rodiče např. hádají.  
Rozvod rodičů - představuje pro dítě značnou zátěž – pocit ohrožení, napětí a úzkosti, což to se projeví i ve vztahu 
ke škole. Pokud je dítě v dlouhodobém stresu, hůře se koncentruje na práci a ztrácí motivaci. Dochází tak ke zhoršení 
školního prospěchu.  
V dnešní době žije mnoho dětí v neúplných rodinách. Většinou to bývá rodina bez otce.  

Tyto děti rozvíjejí v průměru hůře než děti, jenž jsou z rodin úplných:  

Chlapci - postrádají svůj identifikační vzor. Jsou méně asertivní, více závislí a úzkostnější, bojí se soutěžit a jsou méně 
zodpovědní. Často se snaží dokázat svoji mužnost nevhodným způsobem.  

Dívky - také se v péči matky vyvíjejí jinak – stávají se podle jejího vzoru asertivnější, dominantnější, ve styku s muži 
se nechovají přiměřeně, zpravidla se příliš prosazují.