SZZ Psychologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Rodinné interakce Rodina si své výlučné postavení udržuje i v době dospívání, ale postupně dochází k proměně vzájemných vztahů
mezi jejími členy.
Dospívající, kteří demonstrují svoji „nezávislost a samostatnost“ potřebují pevné citové zázemí a jistotu stabilního
domova, harmonické vztahy rodině, pocit jistoty a bezpečí. Kolem 12. roku začíná oslabování autority rodičů, které vrcholí v 15-16 letech, po 17 roce pak vzniká zcela nová
kvalita vzájemných vztahů Do kvality rodinných vazeb se promítá – „krize identity“dospívajícího, jeho celkový negativismus (někdy trvají na
rozhodnutí, které pro ně ani není příliš důležité, jenom, aby prosadili jiný názor, než mají rodiče) a zvýšená kritičnost
vůči světu dospělých.
Pubescenti mají přirozenou touhu po osamostatňování, ta se zpočátku projevuje např. jen odmítáním přílišné vřelosti
kontaktů, v požadavku omezení rodičovské kontroly, vynucováním si rovnocenného postavení apod.
Adolescenti – jejich kritický postoj k rodičům má zcela jiné dimenze. Jejich opozice se posouvá od prostého „odporu
k autoritě“ až ke konfliktu hodnot (spory o generační rozdíly v systému hodnot – posuzuje rodiče jak žijí), s věkem
se ale snižuje.
Rodiče - rodiče jsou často nepřipraveni zvládnout novou situaci – dospíváním dětí
- rodiče své názory, postoje a hodnoty považují za nepochybné, nechtějí přijímat kritiku svých dětí
- sami se nachází v dosti labilním obdobím „krizi životního středu“ (končí iluze věčného mládí a trvale otevřených
možností a začínají již pociťovat i tělesné stárnutí). Navíc jim chybí trpělivost, tolerance a energie ke zvládání
dynamických změn vztahů s pubescentem
Dospívající bývají ke svým rodičům dosti kritičtí, ale dovedou je i ocenit:
- nejvíce si váží jejich upřímnosti a spolehlivosti, tj. schopnosti být věrni svému přesvědčení a svým zásadám.
V jejich chování oceňují hlavně – stabilitu, spolehlivost a jednoznačnost
- nejvíce jim vadí, jsou – li rodiče podráždění, hádaví, malicherní, nebo když nedají najevo, co vlastně chtějí. Nemají
rádi také narušování své osobní intimity – vymáhání důvěrností (deníky)
O potřebách svých rodičů dospívající příliš neuvažují, a pokud o nich vědí, neberou je vážně. Obvykle proto, že je
to nenapadne a nebo jim to připadá nedůležité. V této době jsou egocentričtí- zabývají se jen tím, co se týká jich
samotných. Mnozí berou domov jako „mama hotel“ – samozřejmý zdroj služeb a pohodlí. (Nenapadne je, že i doma
telefon stojí peníze, že koupelna sama neumyje, jídlo musí někdo nakoupit apod.)