SZZ Psychologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Zralost Jáství - Já bývá chápáno jako „sjednocující a řídící faktor duševního dění osobnosti“.
Jáství můžeme rozložit na:
1) kognitivní složky Já (sebeuvědomování osobní autonomie a sebepoznávání)
2) afektivní složky Já (sebepojetí a sebehodnocení)
3) konativní složky Já (seberozvíjení a seberealizaci).
Kognitivní složky Jáství
Kolem 12-13 roku je významným krokem k samostatnosti objev vnitřního duševního světa.
V souvislosti s měnícím se přístupem okolí, vyššími nároky na odpovědnost, důsledky pohlavního
dozrávání a z toho vyvstávajícími vývojovými úkoly se dospívající začínají živě zajímat i o odlišení a
uchopení vlastní jedinečnosti.
SEBEUVĚDOMOVÁNÍ
(Jsem!) Vědomí Já se utváří od nejranějších fází vývoje, jakmile vzniklo, stává se referenčním bodem
všech duševních aktivit. Jedním z charakteristických znaků sebeuvědomování Já je i jeho podvojnost
jako subjektu a objektu zároveň. Tyto ve vědomí permanentně neustále fluktuují, „komunikují“ a
doplňují se.
„Já-subjekt“ je nositelem vlastního nepřenosného subjektivního vědomí, které každý neustále užívá.
„Já-objekt“ je spíše objektem vlastního sebepozorování, je tedy předmětem vlastního sebehodnocení i
sebeřízení.
SEBEPOZNÁVÁNÍ (Jaký jsem?)
spočívá v získávání informací o sobě na základě přímých i nepřímých zpětných informací z prostředí,
z reálných výsledků vlastní činnosti, anebo introspekcí uskutečňovanou střídáním pozorování sebe
jako „Já objektu“ a autentickým zažíváním sebe jako „Já subjektu“.
Nejjednodušším výrazem sebepoznávání je „sebepopis“ (Kdo jsem já?), vyspělejší formou je
sebepoznávání (Jaký jsem?). Každé sebepoznávání se snaží postihnout především relativně
dlouhodobé charakteristiky osobnosti. Schopnosti je možné jednoduše posoudit na základě reálných
výsledků vlastní činnosti. Vlastnosti lze odvozovat zvláště na základě pravidelné sebereflexe, tedy
hodnocením vlastního chování v řadě situací s následným zobecněním stabilnějších rysů.
Při hodnocení vrstevníků jsou nejprve posuzovány jen pozorovatelné „vnější znaky a projevy
chování“, kdežto při sebehodnocení jsou to spíše „vnitřní aspekty prožívání a chtění“.
Optimální sebepoznávání je dlouhodobý a metodicky náročný proces, je tedy nutné jej podložit i
určitými teoretickými znalostmi struktur a dynamiky duševního dění osobnosti.
Afektivní složky Jáství
Emocionální složky Jáství prezentují Já jako „formovanou a ochraňovanou hodnotu“.