SZZ Psychologie

20 

 
Sebepojetí (Já se mi líbí být.) – je osobně volený, osobitý a celistvý obraz sebe sama představující 
specifickou složku nedílného a postupně se harmonizujícího komplexu aspektů Jáství 
Adolescenti  projevují  výraznou  snahu  zbavit  se  závislosti  na  cizích  příkazech,  vzorech,  postojích, 
dokonce i dané situaci a snaží se co nejnezávisleji formovat vlastní východiska sebepojetí. Zpočátku 
projektují samostatnosti, ale nejsou pro ni ještě plně zralí. Jejich hlediska sebepojetí se stávají časem 
adekvátnější, osobní, osobitá a integrovaná. 
 
Modely vývoje egoidentity 
Charakter „identity“ odpovídá dosažené úrovni osobnosti. Identita (totožnost) byla použita k označení 
nositele  „subjektivního  pocitu  jednoty,  duševní  i  morální  stálosti  a  kontinuity  osobnosti.  Erikson 
vypracoval  „model vývoje egoidentity“, jednou z jeho kategorií je „krize identity“, která je signálem 
počátku  „boje  mezi  egem  a  superegem“  o  dominaci  v osobnosti.  Od  dětského  „premortálního  a 
ideologického  stadia“  se  tak  postupně  dospívá  až  k  „etickému  stadiu“  zralé  dospělosti.  Vrcholem  je 
zformování osobní „hodnotové orientace“, která tvoří významnou součást východisek sebeřízení. 
Vývoj sebepojetí egoidentita je "otevřený proces introindividuální geneze", etapovitě navazující již od 
dětství po adolescenci. Má obzvlášť významnou funkci v procesu přechodu "výchovy" na 
"sebevýchovu". V průběhu dospívání výrazně vzrůstá úsilí po osobním formování subjektivních 
hledisek, tedy jedinečné, jednotné a rámcově stabilní podobě sebestylizace. Vývoj sebepojetí vykazuje 
několik zobecnitelných posunů. 
1) zespolečenšťování a individualizace "Já koncepce" vzniká uvědomělým a aktivním podílem 
dospívajícího subjektu, některá východiska formování sebepojetí spočívají ve více či méně 
kultivačních podnětech užšího i širšího prostředí obklopujícího jedince od raného dětství. 
"Sjednocující aspekty" sociálního učení zahrnuje již "zrcadlový obraz" v očích matky, učitelky, 
později i kamarádů, stejně jako výchovný dopad přiměřených "imaginativních aktivit" aj. faktory 
širšího životního prostředí. V prvním období dospívání je jeątě určující: "obraz, jaký vyvolávají u 
jiných", později dochází k výraznější snaze po nezávislém a jedinečném formování osobních kritérií 
sebehodnocení, sebeřízení, tvořících následně základní komponenty vlastního sebepojetí. V procesu 
vývoje "sociální identita", spočívající ve ztotožňování se vzory či skupinovými požadavky, vystřídána 
samostatně utvářenou "osobní identitou" orientovanou k jedinečným aspektům "subjektivní 
sebestylizace" osobnosti. 
 
2) Diferenciace a integrace 
a) první rovina integrace se týká Vnitřní jednoty samotné kategorie "sebepojetí". U sebepojetí jde 
především o vzájemný soulad tří aspektů, které v sobě zahrnuje (poznávací, prožitkový a 
volní).Všechny tyto složky se v procesu vývoje samostatně rozvíjejí a sjednocují tak, aby mohlo 
sebepojetí plnit svou nezastupitelnou funkci. 
- je formováno zevnitř imaginativně - emotivní cestou a dynamikou permanentní subjekt – objektové 
interakce je periodicky modifikováno. 
 
b) druhá rovina integrace se týká vzájemné vazby složek Jáství. Jejich hlediska se stávají v průběhu 
vývoje stále propracovanější a bohatší, vyžadují stálou vzájemnou korekci a sjednocování. 
 
c) třetí rovina se pak týká integrační funkce sebepojetí v rámci osobnosti jako celku. Subjektivní 
"obraz sebe" se "vnitřním dialogem" stále zpřesňuje a v optimálních podmínkách dospívá i k 
vyspělejšímu a vytříbenějšímu výběru autokultivačních podnětů. Díky osobním cílům a hodnotám se 
východiska sebepojetí stávají také integrujícím jádrem osobnosti jako celku. 
 
3) Rigidita, labilita a relativní stabilita 
Globálnější aspekty sebepojetí si, pokud vykazují funkčnost, uchovávají jistou relativní totožnost. 
Osobní relativně stabilní struktura hledisek sebepojetí vystřídá jak rigiditu často neživotných 
požadavků určité ideologie, tak labilitu nezralého sebeuvědomování z počátku dospívání. Zachování 
kontinuity a při tom i adekvátnost hledisek osobního sebenaplňování záleží na optimálním poměru 
"stability" a "přizpůsobování" určitých aspektů sebepojetí. Při vyšší obecnosti a zralosti "osobních 
limitů sebepojetí" usiluje jedinec o uchování relativní stability sebekonzistence. Během dospívání