Vypracované otázky 2016

Hlavní město spravoval panovník sám, jeho moc na zbytku území prosazovali úředníci. Strategicky významná území přenechával tzv. malým králům. Soudnictví bylo v moci šlechtické rady či místodržících. Byl-li ve hře trest smrti, projednával příslušný delikt panovník.

Za zmínku také stojí první spojenecká smlouva v dějinách uzavřená po bitvě u Kadeše mezi Egyptem a Chetity. Bitva se datuje do roku 1274 př. n. l., smlouva samotná do roku 1258 př. n. l.

Jedinými právními památkami jsou tzv. Kanešský řád a chetitské zákony z 15. – 14. stol. př. n. l.

Pramenem práva jsou i tzv. instrukce – soubor právních předpisů pro úředníky. Nástupnické právo upravil panovník Telipinuš.

Izrael

Kmeny Izraelitů přichází do Palestiny (Kanaánu) zhruba v 13. století př. n. l. Z celkového počtu dvanácti kmenů jsou patrně nejznámějším Pelištejci.

Původně byla půda v držení jednotlivých rodů, postupně se však tvoří sousedské občiny, které dávají později vzniknout státům. Největším a nejsilnějším z nich se stává království izraelské, založené Saulem. Sjednocování území dokončil až David (ten, co zabil Goliáše), který si podmanil okolní kmeny a dobyl Jeruzalém. Dochází tak k vytvoření sjednoceného izraelského státu.

Na vrcholu moci je v době panování Šalamouna. Po jeho smrti dochází k rozdělení na judský a izraelský stát. Izrael byl dobyt Asyřany, Jehudu dobyl roku 586 př. n. l. Nabukadnesar II.

V době patriarchálního zřízení byla základní společenskou jednotkou rodina (bajt) z nichž se tvořily rody a klany, které tvořily kmen (matté). Jeho nejvyšším představitelem byl představený (násí). Pro případ obrany se kmeny spojovaly a v jejich čele stanul soudce (šoftím).

Po vytvoření státu se stal rozhodující osobou král považovaný za božího nástupce na zemi. V jeho rukou byla soustředěna veškerá moc. Soudní moc později přecházela do rukou městských soudců.

Zákony a předpisy obsaženy v biblických textech, za nestarší sbírku obyčejového práva je považována Kniha smlouvy (Exodus – 2. kniha Mojžíšova). Obsahuje jednoduchý výklad pravidel, v jistých částech je analogická k Chamurappiho zákoníku. Navazuje na ni Deuteronomium (5. kniha Mojžíšova), kde lze najít základní principy izraelského práva. Nejmladší sbírkou izraelského práva je tzv. kněžský kodex, kam mj. spadá i Leviticus.

Egypt

Pramenem byly jednotlivé egyptské (psané) zákony označované jako hepu, dále královské dekrety.

Za zákonodárce je považován Meni, zakladatel I. dynastie.

Právní památky

• Text z Rechmirérovy hrobky (ceremoniál uvedení v úřad prvního ministra)

• Nápisy vytesané do vápencových obložení stěn hrobek + papyry

Řecko

V archaickém období (8. – 6. století př. n. l.) dochází k utváření antického městského státu – polis. Moc v těchto státech vykonávali svobodní občané, často však postupně přechází do rukou aristokracie, zřídka se moci chopí samovládce – tyran. Z městských států byly nejsilnější Sparta (někdy také označována jako Lakedaimón) a Athény.