Vypracované otázky 2016

Senát

De iure sice pouhým poradním orgánem konzulů, jeho význam však nelze zpochybňovat.

Senátory jmenoval konzul, později kvestor. Také jejich počet kolísal od původních 300 až k 1000, Octavianem byl omezen na 600. Usnesení senátu se nazývala senatus consultum (za republiky neměla váhu zákona, pouze potvrzovala pouze usnesení lidových shromáždění – tzv. Auctoritas patrum). Právem senátu bylo rušit zákony přijaté nezákonnou cestou.

Do pravomocí senátu také spadala správa státních financí, regulace zahraniční politiky či správa provincií.

SPQR – Senatus Populusque Romanus – senát a lid římský- zdůraznění dvou složek státní moci – lidu a senátu

Magistratury

Magistráti byli volení úředníci římské republiky. Společné rysy všech magistratur: o princip kolegiality – obsazení úřadů několika kandidáty (proto např. 2 konzulové) o princip anuity – voleni dočasně, zpravidla na rok (pouze cenzoři, tuším, na 5)

• Princip bezplatnosti – funkce byly čestné, tudíž neplacené

• Princip odpovědnosti – po skončení funkčního období se zodpovídali lidovému shromáždění

• Zásada intercese – možnost zmařit opatření kolegy či nižšího úředníka o dělení magistratur na cum imperio (vyšší, mají imperium – přikazovací a zakazovací pravomoc) a cum potestate (mají pouze potestas – nižší nařizovací pravomoc)

Magistratury cum imperio

Konzulát – dvojice nejvyšších úředníků nahrazující krále, od roku 367 př. n. l. musel vždy být

jeden konzul patricij, druhý plebej. Byli vrchními veliteli armády, původně vykonávali i civilní jurisdikci (ta později přešla na praetory), mohli také rušit rozhodnutí všech ostatních úředníků.

Diktatura – za mimořádných okolností byl jeden z konzulů na návrh senátu jmenován diktátorem – disponoval neomezenou mocí, byl např. Imunní vůči vetu tribuna lidu, zánik funkce buď dosažením cíle či nejdéle po 6 měsících.

Praetura – úřad praetora zaveden r. 367 př. n. l. z nutnosti zajistit výkon soudnictví po dobu nepřítomnosti konzulů, praetor urbanus x praetor peregrinus (znáte z ŘP); kde nebylo normy, posuzoval praetor spor podle zásad slušnosti – aequitas, při nástupu do funkce vydával prétorský edikt obsahující pravidla, podle kterých bude rozhodovat spory.

Magistratury cum potestate

Cenzura – „vrchol společensko-politické kariéry římského občana“, cenzor vedl evidenci římských občanů, zapisoval je do majetkových tříd, později mohli jmenovat senátory, vykonával dozor nad mravy.

Kvestura – správa financí, opatřovali prostředky na válečná tažení.

Edilita – dva plebejští a dva kurilští, dozor nad pořádkem ve městě, výkon policejní služby,

Kurulští aedilové měli navíc soudní pravomoci v tržních záležitostech.

Právo v době republiky

Základem ius civile – Lex duodecim tabularum. Ten nahradil staré obyčejové právo vykládané kněžími – pontifiky. LDT nebyl systematickým souhrnem veškerého práva, obsahoval pouze základní normy rodinného, procesního či dědického práva, dále normy trestní a procesní. Vykladači práva – pontifikové – působili i po vydání LDT, jen interpretovali jejich obsah a vykládali případné mezery v právu. Zákony byly přijímány na comitiích, návrh nového zákona byl zveřejněn spolu s datem konání sněmu – promulgatio legis, na sněmech se o nich hlasovalo.