Vypracované otázky 2016

V této době také dochází k „velké kolonizaci“ – osidlování nových území (pobřeží Afriky, Itálie, Malé Asie). Staré obyčeje jsou nahrazovány uvědomělou právotvornou činností, vznikají soudní instituce.

Sparta

Obyvatelstvo Sparty se dělilo na tři skupiny – plnoprávní Sparťané, héilóti a perioikové. Půda byla rozdělená na rovné dílce – kléry, které byly poskytování k užívání jednotlivým rodinám Sparťanů (pouze dočasně, stále zůstávala státním majetkem).

• Sparťané

  • Nepočetná vrstva plnoprávných občanů

  • Občanská práva zahrnovala vlastnictví půdy, účast na sněmu, aktivní a pasivní volební právo a vojenskou službu

  • Silným prvkem byla orientace na kolektiv – děti byly vychovávány společně (chlapci – „spartská výchova“)

• Perioikové

  • „Bydlící okolo“

  • Potomci dórského obyvatelstva bez vlastnictví státní půdy (mohli ji však mít v osobním vlastnictví)

  • Byli osobně svobodní, ale neměli možnost participace na politickém životě

  • Nejčastěji se živili jako rolníci, řemeslníci či obchodníci

  • Byli taktéž povinni vojenskou službou

• Héilóti

• Zbytky původního obyvatelstva

• Otroci (ale ve vlastnictví státu)

• Byli ve skupinách přidělování jednotlivým Sparťanům.

Spartské státní zřízení se skládalo z těchto institucí:

• Králové – dva (každý patřil k jedné spartské dynastii), voleni dědičně a doživotně, původně svrchovaní vládci, jejich moc postupně omezována. Na jejich činnost dohlížel sbor eforů

• Eforové – pětičlenný nejmocnější politický orgán, voleni na rok ze všech občanů. Spravovali finance, dozírali nad hospodařením s héilóty - taková „spartská vláda“.

• Gerúsiá – „rada starších“, 28 členů starších 60 let, připravovala návrhy pro lidové shromáždění, později je mohla i vetovat. V soudní oblasti se zaměřovala na trestné činy proti státu a některé hrdelní zločiny.

• Apellá – lidové shromáždění – skládalo se z alespoň třicetiletých plnoprávných občanů, nemělo zákonodárnou iniciativu, pouze schvalovalo návrhy gerusie či králů. Nejčastěji se hlasovalo o otázkách války a míru, udělování či zbavování občanství.

Spartské právo bylo obyčejové. Právní památkou je Lykurgova ústava. Soudnictví se dělilo mezi krále, gerúsii a efory.

Athény

V 7. století př. n. l. se dvanáct občin kolem Athén sloučilo dohromady – synoikismus.

Vládnoucí vrstvy Archóntů nechaly roku 621 př. n. l. sepsat obyčejové právo, čímž vznikly Drakontovy zákony (přísné, místy i kruté, ochrana vlastnictví). Na ně navazují Solónovy reformy (594 – 593 př. n. l.):

• Rozdělení obyvatelstva do 4 majetkových tříd, od jejich postavení se odvíjela jejich politická práva (např. příslušníci nejvyšších dvou skupin mohli obsazovat nejvyšší úřady, příslušníci nejnižší pouze hlasovat na shromážděních) – zavedení demokracie, kdy se i nejnižší třída podílí na chodu státu

• Zřízení lidového soudního tribunálu – héliaiá s 500-6000 členy – lid se stal nejvyšším soudcem

• Zrušení dlužního otroctví – za dluhy se již neručilo tělem o možnost odkazovat v určitých případech majetek o stanovení maximální výměry pozemkového vlastnictví