Vypracované otázky 2016

Obyvatelstvo se dělilo na občany, metoiky a otroky. Občany byli pouze muži. Metoikové byli buď cizinci, nebo propuštění otroci, nemohli vlastnit půdu, proto se nejčastěji živili obchodem či jako řemeslníci. Otroci byli buď v moci pána, nebo státu, nebylo možné s nimi nakládat libovolně.

• Lidové shromáždění – všichni athénští občané starší 20 let, soudní činnost vykonávalo jako Heliaíá, zákonodárné a volební činnosti jako ekklésia

• Búlé – „rada pěti set“, příprava návrhů pro lidová shromáždění, projednávání správních a hospodářských věcí, každý den jako „vláda“ zasedala 1/10 – prytanové.

• Areopag – sbor bývalých Archóntů (nejvyšších úředníků), vykonával dohled nad dodržováním zákonů

• Úředníci – voleni losem na ekklésii, nejvyššími úředníky dříve Archónti, postupně nahrazeni úřadem stratégů, athénské úřady byly čestné, tudíž neplacené

  • Princip anuity – dočasnosti (zpravidla volen na 1 rok), nepřípustná byla kumulace úřadů

Po Peisistratově diktatuře opět zvítězila demokracie a byla upevňována četnými reformami.

Patrně roku 508 př. n. l. dochází k tzv. Kleisthénovým reformám:

• Rozdělení obyvatel nikoli podle majetku, ale podle územního principu – dělení na obce (démy), ze kterých se skládalo 10 okresů (fýl) – z každé fýly bylo voleno 50 zástupců do búlé

• Vytvoření úřadu stratégů – jeden z každé fýly, původně vojenské funkce, později na ně přecházela výkonná moc

Zavedení ostrakismu – střepinového soudu – možnost poslat do vyhnanství (na 10 let) člověka nebezpečného demokracii, poslední doklad o použití je z r. 417 př. n. l.

Řím

Roku 510 př. n. l. dochází k vyhnání posledního etruského krále Tarquinia Superba a je nastolena republika (res publica – věc veřejná). Záhy dochází k boji o moc mezi patriciji a plebeji, který končí tzv. secesí lidu r. 494 př. n. l. – plebejové si vynutili ustanovení funkce tribuna lidu (tribun plebis). Ten byl vybaven těmito pravomocemi:

• Ius auxilii – právo pomoci plebejům postiženým svévolným jednáním patricijů

• Ius intercessionis – možnost negovat rozhodnutí orgánu státu

Pro ochranu před svévolným výkladem práva byl v roce 450 př. n. l. vydán Lex duodecim tabularum (Zákon dvanácti desek). Nerozlišoval mezi patriciji a plebeji.

Základními instituty římského republikánského zřízení byla lidová shromáždění (comitia), senát a magistratury.

Comitia

Subjektem nejvyšší státní moci byl lid – Populus Romanus. Comitia byly sněmy všech svobodných římských občanů. Rozlišujeme několik typů comitií:

• Comitia curiata – organizovaná na rodovém základě, s rozpadem rodového zřízení ztratila význam

• Comitia centuriata – nejvýznamnější sněm, vytvořený Serviem Tulliem, všichni římští občané byli rozděleni do 193 setnin, na těchto shromážděních byli voleni důležití úředníci – praetoři, cenzoři či konzulové. Rozhodovala o vyhlášení války a měla zákonodárnou pravomoc.

• Comitia tributa – organizovaná na územním principu, volila např. Nižší úředníky o comitia plebis tributa – pouze pro plebeje, jejich rozhodnutí původně zavazovala jen je samé, od r. 287 př. n. l. i patricije (Lex Hortensia).