římské právo otázky ke zkoušce

d) confusio

Confusio neboli splynutí nastává, pokud osoba dlužníka a věřitele splynula v jednu.

e) prominutí dluhu

Jedná se o zánik obligace, aniž by věřitel dosáhl uspokojení svého nároku=zánik závazku sine satisfactione creditors. K prominutí dluhu je nutné uzavřít smlouvu mezi věřitelem a dlužníkem o prominutí dluhu, která má charakter abstraktní smlouvy. Prominutí dluhu se musí provést stejnou formou, jakou byla obligace zřízena.

Otázka č.23 Základní zásady římského práva dědického(srovnej sukcesi universální a singulární)

POZN. Všechny pojmy jsou obsaženy v otázkách 24-28, zde je jen výtah

Základním pojmem dědického práva je dědická posloupnost, což je přechod práv(především majetkových) ze zůstavitele na dědice. Podmínkami dědické posloupnosti jsou tzv. delační důvody:

-fyzická smrt zůstavitele

-zákon nebo testament(závěť)

-univerzální sukcese

Dědická posloupnost se mohla opírat o:

-zákon=dědická posloupnost zákonná(intestátní)

-závěť=dědická posloupnost testamentární-delačním důvodem byla poslední vůle zůstavitele

Závěť má přednost před zákonem.

Významným znakem dědického práva je univerzální sukcese=zásada, že dědic dědí nejen zůstavitelova aktiva, ale i jeho závazky,za které ručí v plné výši, ne pouze do výše pozůstalostních aktiv a dědic je musel splnit tak, jako by je uzavřel sám. Dále platí, že pozůstalost se dědí jako celek, ne konkrétní věci z ní. Na principu univerzální sukcese je založena testamentární i intestátní dědická posloupnost.

Tato zásada je charakterizována zásadou Semel heres, semper heres=jednou dědic, vžycky dědic=kdo se jednou dědicem stal(rozhodl se stát dědicem pomocí krece nebo gestia pro herede), nemůže se dědictví vzdát. Opakem principu univerzální sukcese je princip singulární sukcese. Na tomto principu jsou založeny odkazy a mortis causa donatio. Zůstavitel přikazuje obtíženému=dědici(původně jen testamentárnímu) odkazem zatížené pozůstalosti/fiduciární dědic u univerzálního fideikomisu, aby v případě jeho smrti vydal nějaké osobě nějakou konkrétní věc nebo soubor věcí.

Pozůstalost splývá s majetkem dědice.

Beneficium inventarii

Beneficium inventarii neboli dobrodiní inventáře chrání dědice proti předlužené pozůstalosti. Dědic měl praetorem stanovenou dobu na rozhodnutí, zda přijme dědictví=deliberační lhůta(dědic musí začít do 30dní po tom, co se dozvěděl o delaci a skončit ji do 90 dnů). V této době došlo k sepsání veškerého zůstavitelova majetku.

Beneficium separationis

Beneficium separationis neboli dobrodiní separace umožňovalo za určitých okolností oddělit majetek dlužníka, který se stal dědicem, od pozůstalosti, aby byly chráněny zájmy pozůstalostních věřitelů. Věřitelé zůstavitele byli uspokojeni z dědictví, nemohli požadovat uspokojení z majetku dědice(dluhy se dědí jen do výše hodnoty pozůstalosti). O této separaci rozhodoval praetor případ od případu.