římské právo otázky ke zkoušce

b) praetorská posloupnost

Bonorum possessio je dědická posloupnost opírající se o praetorské právo. Bonorum possessio je chráněno praetorským právem-interdiktem(mimořádným prostředkem magistrátským viz ot. č. 31) Quorum bonorum. Podle praetorské dědické posloupnosti se nenabývá vlastnictví, ale pouhá držba!!! Praetorská posloupnost je kombinací agnátského a kognátského příbuzenství, ale upřednostňuje kognátské příbuzenství. Povoláváni byli všichni bez ohledu na stupeň blízkosti příbuzenství. Praetorská posloupnost rozlišuje 4 dědické třídy:

-unde liberi

Patří sem vlastní dědici-emancipované, neemancipované i adoptované děti, děti emancipovaných synů(emancipované děti měly povinnost collatio bonorum=povinnost emancipovaného syna přidat poměrnou část svého majetku k hodnotě dědictví=povinnost započtení na povinný díl, aby se vyrovnal majetkový rozdíl mezi emancipovanými dětmi a těmi, co zůstaly v moci PF=kolace); manželka v matrimonium cum in manum conventione(manželství s manželskou mocí nad ženou=manželství přísné viz ot. č. 40). Jedná se o dědice vlastní=heredes sui×dědici nutní=heredes necessarii se stávali dědici smrtí zůstavitele nezávisle na vůli, bez možnosti dědictví odmítnout.

-unde legitimi

Jsou to legitimní dědici vlastní(heredes sui) tvořící třídy civilní dědické posloupnosti, tedy všichni ti, kdo přicházeli v úvahu podle ius civile.

-unde proximi cognati

Pokrevní příbuzní zůstavitele až do 6. stupně. Ze 7 stupně pouze ti, jejichž vztah se podobal vztahu bratrance a sestřenice. Povolávány poprvé byly manželské a nemanželské děti po matce, která nebyla jejich agnátkou. Bližší stupeň příbuzenství vylučuje vzdálenější. Mezi dědici téhož stupně se dělilo podle hlav.

-unde vir et uxor

Jedná se o dědickou třídu mezi manželi, dědí pozůstalý manžel nebo manželka. Až do smrti museli být v řádném manželství(matrimonium sine manum conventione-manželství volné viz ot. č. 40).

c) Justiniánská posloupnost

Justiniánská posloupnost je založena na kognátském příbuzenství. Zákonnými dědici byli pouze kognáti bez ohledu na pohlaví. Justiniánská posloupnost byla zavedena novelami 118 z roku 543 n.l. a 127 z roku 548 n.l. Rozlišuje 4 dědické třídy:

-descendenti

Jedná se o potomky.

-ascendenti, plnorodí sourozenci a jejich potomci

Ascendenti jsou předci; plnorodí(vlastní) sourozenci jsou ti, kteří mají společné oba rodiče.

-polorodí sourozenci a jejich potomci

Polorodí(nevlastní) sourozenci jsou ti, kteří mají společného pouze jednoho z rodičů.

-všichni ostatní kognáti bez rozdílu příbuzenského stupně

Otázka č.25 Posloupnost testamentární

Testament je jednostranný formální projev vůle zůstavitele, právní úkon mortis causa(pro případ smrti), jehož nezbytnou součástí je jmenování dědice(dědická instituce viz dále), což je obligatorní součást testamentu. Slovo jednostranný znamená, že jde o jednostranné právní jednání a touto osobou může být také odvoláno(platí latinská zásada Ambulatoria est voluntas defuncti usque ad vitae supremum exitum=Vůle zůstavitele je proměnlivá až do posledního okamžiku jeho života). Formální znamená, že testament svou formou zaručuje právní jistotu a ke své platnosti musí mít stanovenou formu, ve které byla projevena zůstavitelova vůle. Jednání mortis causa znamená, že právní účinky nastávají až po smrti zůstavitele. Testament je založen na principu univerzální sukcese=pozůstalost se převádí jako celek. Testament je vývojově mladší než zákonná posloupnost, ale byl více preferován. Původně byl testament používán v případech, neměl-li zůstavitel intestátních dědiců. Zůstavitel projevil svou vůli na lidovém shromáždění. V mimořádných případech mohl zůstavitel projevit svou vůli i bez formy-např. vojenský testament, kdy svou vůli prohlásil před bitvou(viz dále). Novější testament ruší předchozí. Aby byl testament platný, musel zahrnovat nepominutelné dědice. Tímto nebylo ohroženo postavení intestátních dědiců. Rozlišujeme několik druhů testamentů dle vývoje: