římské právo otázky ke zkoušce

Postihováno opět infamující žalobou actio doli. Non decipitur qui scit se decipi=Není podváděn, kdo ví, že ho podvádějí. Fraus est celare fraudem=Zatajovat podvod je podvod.

Otázka č.21 Náhrada škody(vývoj, pojmové znaky, formy zavinění)

Škoda neboli damnum je újma na statcích druhého způsobená a zaviněná naším jednáním. Náhrada škody se skládá ze dvou pojmových znaků:

a) damnum emergens

Damnum emergens neboli vzcházející škoda je majetková újma, která skutečně nastala. K vyčíslení škody bylo zapotřebí objektivní ocenění věci poškozené nebo zničené. Cena subjektivní byla odebrána.

b) lucrum cessans

Lucrum cessans neboli ušlý zisk je ztráta, ke které by nedošlo, kdyby věc nebyla poškozena.

Damnum emergens a lucrum cessans byly spojovány do pojmu interese. Interese je rozdíl mezi majetkovým stavem poškozeného v okamžiku rozsudku a majetkem, který by poškozený měl, kdyby ke škodě nedošlo. Platí zde zásada Casum sentit dominus=Za náhodnou škodu odpovídá vlastník. Vlastník jako věřitel odpovídá i za škody, které na jeho majetku vznikly bez zavinění dlužníka(tedy i vis maior=z vyšší moci). Je-li náhrada škody určena smluvně, smlouva musí nezbytně obsahovat i předpoklady, za kterých se bude náhrada plnit. Kauzální nexus je objektivní spojitost mezi jednáním dlužníka a nastalou újmou. Předpokladem subjektivního vztahu dlužníka ke škodlivému následku je v širším slova smyslu zavinění=culpa. Culpa se dělí na:

-dolus=úmysl, zlý úmysl

Stav vědomí člověka, který jedná určitým způsobem, ačkoliv ví, jaké škodlivé účinky může jeho jednání mít. Někdy se jako dolozní jednání kvalifikovalo veškeré jednání neslušné a nepoctivé. Za úmysl pachatel odpovídá vždy, nelze tuto odpovědnost vyloučit smluvně. Pachatel si musí být vědom všech podstatných náležitostí deliktu (nemůže se tak například zmocnit cizí věci, kterou pokládá za vlastní). Dolus je pojmovým znakem pro krádež(furtum), loupež(rapina), urážku na cti(iniuria), vis ac metus a dolus (podvod).

-culpa=nedbalost v užším slova smyslu

Stav vědomí člověka, který jedná určitým způsobem a neuvědomuje si škodlivé důsledky, které by mohlo toto jednání mít. Culpa může spočívat v jednání komisivním(konání), ale i omisivním(opomenutí, např. neposkytnutí pomoci). Pro určení toho, co je nedbalé, se užívá abstraktní měřítko pečlivosti a ostražitosti starostlivého hospodáře. V justiniánském právu pojem rozpracován:

-culpa lata - hrubá nedbalost, téměr úmysl, ale chybí volní prvek (mám pořádného psa, metr dvacet v kohoutku, nedám mu dva dny nažrat, mám ho přivázaného na nitce, půjdu s ním kolem souseda, kterého nenávidím, a pes ho pokouše), platí zásada Culpa lata dolo comparabitur.=Hrubá nedbalost se rovná zlému úmyslu., Lata culpa est nimia neglegentia id est non intellegere quod omnes intellegunt. Hrubá nedbalost je příslišné nedbání, to jest nevědění toho, co vědí všichni.