římské právo otázky ke zkoušce

Beneficium abstinendi

Jedná se o právo odmítnout dědictví.

Na dědice nepřechází:držba, delikty, konsensuální kontrakty kromě smlouvy trhové, ususfructus, usus.

Otázka č.24 Dědická posloupnost

Dědická posloupnost znamená přechod práv ze zůstavitele(zesnulé osoby) na dědice. Podmínkami dědické posloupnosti jsou tzv. delační důvody:

-fyzická smrt zůstavitele

-zákon nebo testament(závěť)

-univerzální sukcese-dědic dědí aktiva i pasiva(např. dluhy, závazky), dědí se pozůstalost(hereditas) jako celek viz ot. č. 23×singulární sukcese

Základním pravidlem římského práva dědického je zásada Semel heres, semper heres.=Kdo je jednou dědicem, je navždy dědicem. Pokud někdo zemřel intestatus(bez pořízení závěti) a bez dědice, majetek byl ničí a byl předmětem volné okupace.

Zákonná(intestátní) posloupnost

Základní podmínkou je smrt zůstavitele. Zákonná posloupnost nastává tehdy, když zůstavitel zemřel intestatus=bez pořízení testamentu; nebo byl testament neplatný. Delace je doba mezi smrtí zůstavitele a okamžikem, kdy se dědic stává nebo může stát dědicem×hereditas iacens je doba mezi smrtí zůstavitele a okamžikem, kdy dědic nabývá dědictví . Dědic musel být římským občanem, v době smrti zůstavitele musel existovat alespoň jako nasciturus. Římské právo rozlišovalo příbuzenství agnátské a kognátské(viz ot. č. 39). Kognátské příbuzenství postupem času převážilo. Rozlišujeme civilní, praetorskou a Justiniánskou posloupnost.

a) civilní posloupnost

Hereditas je původní dědická posloupnost civilního práva. Tato posloupnost je chráněna civilní věcnou žalobou actio hereditas petitio. Věcná žaloba znamená, že nesměřovala bezprostředně proti osobě žalovaného. Je směřována proti každému, kdo zadržoval pozůstalost nebo jednotlivé pozůstalostní věci. Žalobcem byl civilní dědic. Cílem žaloby je vydání pozůstalosti. Podle civilní dědické posloupnosti se nabývá vlastnictví. Nejstarší posloupností byla posloupnost po pateru familias. Civilní posloupnost je založena na agnátském příbuzenství(viz ot. č. 39). Civilní posloupnost rozlišuje 3 dědické třídy:

-heredes sui

Jedná se o dědice vlastní, kteří jsou bezprostředně podřízeni moci zůstavitele v okamžiku jeho smrti(jsou osobami alieni iuris). Po smrti zůstavitele se staly osobami sui iuris(viz ot. č. 39). Patří sem: manželka, děti, vnuci a manželky synů.

-proximes agnatus

Jedná se o zákonné dědické právo nejbližšího agnáta(nejčastěji sourozenci nebo matka). Po pateru familias dědí jeho bratr, žena dědí jen do druhého příbuzenského stupně. Po emancipovaném synovi(propuštěném z moci otcovské=patria potestas) dědí pater familias. Po libertinovi(propuštěnec z otroctví) dědí jeho patron viz ot. č. 39. Přednost má bratr před strýcem.

-gentiles

Jsou to ostatní příslušníci rodu.