římské právo otázky ke zkoušce

-vhodná věc-může se odcizit movitá věc, nelze věc nemovitá, posvátná, státní

-faktické nakládání s věcí

Subjektivní předpoklady krádeže se vyznačují 3 pojmovými znaky:

-protiprávnost

-animus furandi=úmysl věc ukrást; krádež nelze spáchat z nedbalosti

-úmysl obohatit se=zištnost=lucrum

Pachatel je postižen žalobou actio furti. Actio furti je poenální žaloba viz ot. č. 22 a infamující žaloba(vedla ke snížení statutu cti na nejnižší úroveň=capitis deminutio maxima). Byl-li pachatel přistižen při činu, žaloba směřovala na čtyřnásobek hodnoty odcizené věci. Pokud nebyl přistižen při činu, směřovala žaloba na dvojnásobek hodnoty odcizené věci.

ab) rapina

Rapina neboli loupež je násilné odejmutí movitých věcí=krádež s použitím násilí. Původně byla součástí krádeže.

ac) damnum iniuria datum

Damnum iniuria datum neboli poškození cizí věci stíhané pokutou. Díky Lex Aquilia(od praetora Aquilia) z roku 286 př.n.l., který upravil protiprávní zničení a poškození cizí věci a zcizení ke škodě věřitele, víme o tomto deliktu, kdy došlo ke spojení do jednoho zákona. Dělí se na 3 části:

-peněžitá pokuta pro toho, kdo úmyslně a protiprávně zabil cizího otroka nebo dobytče

-o škodě způsobené prominutím dluhu, ale brzy se od toho upustilo

-peněžitá pokuta pro toho, kdo spálil, zlámal nebo pokazil cizí věc

Vymáhání škody bylo realizováno pomocí poenální žaloby.

ad) iniuria

Iniuria neboli urážka na cti je urážlivé jednání vyznačující se útoky proti duševní integritě člověka. Praetorské právo zná i urážku na cti, jak ji chápeme dnes-slovní projevy, posunky apod. Iniuria se realizovala přímo i nepřímo. Pachatel byl postihován infamující žalobou actio iniuriarum. Posuzovanými okolnostmi byly:intenzita útoku, místo, kde k urážkám došlo; postavení uraženého(otrok×senátor). Urážka předpokládala zlý úmysl.

b) Praetorské

ba) vis ac metus

Vis ac metus neboli násilí psychické a fyzické je situace, kdy něčí vyhrožování vzbudilo odůvodněný strach – ohrožený se bojí, že jestliže nebude jednat, postihne ho zlo, kterým se hrozí. Existují 2 druhy donucení:

-psychické (vis compulsiva) – ohrožený nemá svobodu rozhodnutí; psychické vydírání

-fyzické (vis absoluta) – jednání je přímo vynuceno fyzickou mocí(fyzickým donucením), proto je neplatné

Ochrana proti psychickému násilí byla zavedena cca 80 př.n.l. praetorem Octaviem (Co bude zjednané ve strachu, nebudu považovat za řádné=Quod metus causa gestum erit, ratum non habebo.) Neplatnost právního jednání způsobovala bezprávná výhružka a tíseň společně s nevýhodnými podmínkami viz ot. č. 37

bb) dolus

Dolus neboli podvod je postup, kterým někdo zatajováním skutečností nebo předstíráním vymyšlených okolností přiměje druhého k jednání, které je mu na škodu.