římské právo otázky ke zkoušce

ius connubii-právo uzavřít manželství

-veřejná práva:ius sufragii-právo hlasovat v lidovém shromáždění

ius honorum-právo zastávat veřejné úřady

Tato práva původně příslušela pouze římským občanům, ale od konce republiky se rozdíl mezi cizinci a římskými občany stírá a v roce 212 n.l. císař Caracalla z dynastie Severovců sjednotil právní režim občanů.

Svobodné osoby se dělí na:

-osoby sui iuris=osoby svéprávné

-osoby alieni iuris=osoby cizímu právu podřízené

Římská rodina je jednotou osob a majetku. V čele rodiny stojí pater familias(otec). Pater familias měl neomezenou moc(patria potestas) nad lidmi i majetkem i neomezenou způsobilost k právnímu jednání . Byl jediným plně oprávněným členem rodiny, není nikomu jinému podřízený. Pater familias je osobou sui iuris.

Manželka a děti jsou osoby svobodné, ale závislé na otci=osoby alieni iuris. Synové a dcery měli postavení otroka. Členové rodiny žijí právem patera familia. Pokud se syn oženil, jeho manželka se dostala pod moc svého tchána, stejně i jejich děti. Syn může vykonávat vysokou veřejnou funkci, přesto nemá žádný majetek a je pod mocí svého otce. Pokud však dosáhl vysoké úřednické/církevní funkce, došlo k zbavení se moci patera familia(patria potestas). Pater familias byl odpovědný za delikty všech členů rodiny, protože osoby alieni iuris nemají deliktní způsobilost. Platil tak veškeré škody. Postupem času se postavení osob alieni iuris uvolňuje. Otec může syna uvolnit z jeho moci(emancipace) a ten se pak stává osobou sui iuris. Žena se také mohla stát osobou sui iuris, ale nikdy nemohla vykonávat moc nad svými dětmi(nebyla agnátkou svých vlastních dětí). Nemohla také zastávat veřejné funkce.

Více viz ot. č. 40.

Právní postavení svobodných osob

Narodí-li se dítě v řádném manželství, pak je postavení nesporné. Při narození mimo manželství je důležité postavení matky v okamžiku porodu. Z manželství Římanky a cizince se rodil cizinec. Pokud otrokyně žila v době těhotenství chvíli na svobodě, rodí se z ní člověk svobodný. Narodí-li se dítě živé, má práva i v době těhotenství(nasciturus). Platí zásada Nasciturus iam pro nato habetur=Ten, kdo se má narodit, považuje se už za narozeného. Curator ventris(viz ot. č. 40) neboli opatrovník břicha pečoval o zájmy nenarozeného dítěte. Spravoval také majetek po zemřelém otci apod. Přijetí novorozence do rodiny doprovázel ceremoniál. Pater familias ho musel zvednout a prohlásit: toto je moje legitimní dítě. Odmítnuté dítě bylo pohozeno(ius exponendi), odloženo, utraceno, prodáno(ius vendeti). Prvorozené dítě mohlo být odloženo jen kvůli tělesným vadám.

Způsobilost k právnímu jednání zaniká:smrtí nebo velkou kapitisdeminucí při ztrátě svobody.

Kapitisdeminuce

Kapitisdeminuce znamená zmenšení osobnosti. Právní osobnost člověka je tvořena trojím stavem: