římské právo otázky ke zkoušce

Omyl je nesoulad mezi vůlí a projevem. Jednání je neplatné, pokud jde o omyl podstatný(error essentialis).

Rozlišujeme 5 základních omylů:

Podstatné omyly(3), které vedou k neplatnosti právního jednání:

-error in negotio

Jedná se o omyl v typu právního jednání(jedna strana si myslí, že jde o dar, druhá chce zápůjčku).

-error in persona

Jedná se o omyl v osobě(např. muž uzavírá sňatek s ženou, kterou omylem pokládá za svou snoubenku).

-error in corpore

Jedná se o omyl v předmětu právního jednání(např. kupec kupuje otroka Gaia, ale ve skutečnosti je to Stichus).

-error in qualitate

Jedná se o omyl ve vlastnostech věci či osoby. Tento omyl nevede k neplatnosti právního jednání.

-error in materia

Jedná se o omyl v látce.

Shoda vůle a projevu nenastává u:

-vnitřní výhrady, mentální rezervace(zvláštní případ neshody vůle a projevu)-Smlouva je i tak platná.

-jednání předstírané(simulované)-Smlouva v tomto případě je uzavřena jen naoko, což způsobuje její neplatnost.

Otázka č.36 Zastoupení v římském právu

Právní jednání má účinky pouze pro ty osoby, které se na něm podílely(působí inter partes). Platí zásada Per liberam personam nobis adquiri non potest=Není možné nabývat skrze soukromou osobu(lze nabývat jen skrze nám podřízenou osobu(alieni iuris), jakou je např. otrok, neboť kdybychom nabývali skrze soukromou osobu(svobodného člověka, který není v naší moci), VP získává ona osoba sama).

Rozlišujeme 3 druhy účastníků zastoupení:

a) posel

Posel neboli nuncius tlumočí cizí vůli. Posla nelze použít u formálních právních jednání. Posel nemusí mít způsobilost k právnímu jednání.

b) zástupce

Zástupce jedná za jinou osobu, jedná jejím jménem, ale projevuje svou vůli!!! Mezi zastoupeným a zástupcem je právní vztah opravňující zástupce vyjádřen plnou mocí. Plná moc je buď generální(všeobecné oprávnění), nebo speciální(oprávnění pro konkrétní případ). Oprávnění je obvykle upraveno v příkazní smlouvě(mandatu). Mandatum(viz ot. č. 17) je libovolně odvolatelná, nejpozději zaniká smrtí jedné ze stran nebo zánikem poměru, na němž se zakládá.

Zástupce narozdíl od posla musí mít způsobilost k právnímu jednání. Zástupce může vystupovat u formálních i neformálních právních jednání, nelze u protiprávních jednání.

c) náhradník

Náhradník se používá, když někdo nechce/nemůže jednat sám a chce, aby se o něm při jednání nevědělo. Náhradník jedná vlastním jménem a vlastním projevem vůle. Výsledky právního jednání pak převede na osobu, za kterou jednal.

Otázka č.37 Neplatnost a naříkatelnost právního jednání

Jestliže právní jednání nemá pro vady a nedostatky očekávané účinky, rozlišujeme neplatnost (negotium nullum) a naříkatelnost (negotium revocabile) právního jednání.

Negotium nullum neboli jednání neplatné, nicotné nemá žádné důsledky, hledí se na něj, jako by k němu ani nedošlo, je nulitní. Neplatnost jednání může být i jen částečná, kdy zbývající část je platná pouze tehdy, není-li v neplatné části nic podstatného; nebo jednání původně platné se může stát neplatným dodatečně(např. platný testament je neplatný, ztratí-li testátor římské občanství). Je-li právní jednání negotium nullum, může se na neplatnost odvolávat každý, kdo na tom má nějaký zájem. Relativní neplatnost může popírat jen určitá osoba.