římské právo otázky ke zkoušce

Otázka č.30 Postavení praetora v procesu(aequitas, ius honorarium)

V Římě platilo, že právo a zákon se opožďovaly za hospodářským a společenským vývojem. Nároky vzniklé se jevily jako spravedlivé, ale neměly oporu v zákonech. Praetor jednal samostatně z moci svého impéria = nejvyšší rozkazovací a zakazovací pravomoc(hrozba žaloby z intercese - zneužívání moci). Praetor zůstával ve městě(konsulové byli často mimo město-účastnili se vojenských tažení), pečoval o správu, veřejné a soukromé soudnictví, řídil vnitřní správu Říma. Praetor také povoloval soudní řízení a pokud nebyla žaloba, mohl ji sám vytvořit. Nejprve měl omezenou moc, později své pravomoci rozšiřoval. Při posuzování těchto případů byl veden tzv. aequitas-smysl pro vyšší spravedlnost a prosazování obecného prospěchu.

Edikt(viz ot. č. 31) byla vyhláška, kterou vydával praetor při nástupu do svého úřadu. Edikt zavazoval pouze praetora, který jej publikoval, ale bylo samozřejmé, že všechno, co se osvědčilo jednomu praetorovi, přejímal i praetor nastupující. Tak se každý rok hromadila v ediktu masa práv, která dostala název ius praetorium(ius honorarium) = normy soukromého práva vzniklé ze soudní praxe a ediktální činnosti praetorů.

Ius gentium bylo právo národů všem lidem(národům) společné. Vzniklo z právotvorné činnosti cizineckého praetora(od roku 242 př.n.l.), jehož úkolem bylo upravovat vztahy mezi cizinci navzájem a cizinci a Římany. Poskytoval právní ochranu při obchodních stycích Římanů s cizinci na půdě Říma. Cizinci nebyli chráněni pomocí ius civile, protože to se vztahovalo jen na římské občany(praetor urbanus), a tak měli své právo. Cizinci nejprve začali být chráněni individuálně udělovanými výsadami(edikty praetora peregrina a praetora provincií), později už i obecně. Edikty se většinou týkaly majetkového práva.

Otázka č.31 Mimořádné prostředky magistrátské

Mimořádné prostředky magistrátské se dělí na 4 druhy:

a) praetorské stipulace

Stipulace jsou formální sliby závazné podle ius civile. Jedná se tak o závazky vznikající slovy. Praetor přiměl určité osoby, aby se stipulací zavázaly k (ne)činnosti. Formule slibů se vyhlašovaly v ediktu a měly různé podoby.

b) interdikty

Interdikt neboli dekretum je autoritativní rozhodnutí praetora z moci jeho impéria. Interdikty byly původně určeny na ochranu věcí extra komerciálních(věci kultovní, veřejné a státní), s nimiž nešlo obchodovat. Postupem času byly směřovány proti svémocnému rušení osobních i majetkových poměrů. V případech, kde selhávala ochrana pomocí ius civile, praetor zavedl nové instituce(např. zástavní právo, ochrana držby apod.). Rozlišujeme několik typů interdikt:

-interdicta prohibitoria=zakazující interdikta, kterými praetor bránil něco provést

-interdicta restitutoria=interdikta přikazující obnovení původního stavu