římské právo otázky ke zkoušce

Římské soudy a jejich organizace

Nositeli jurisdikce(soudní pravomoci) byli:král, konzulové, praetor(od roku 242 př.n.l. praetor městský=praetor urbanus a praetor cizinecký=praetor peregrinus), aedilové. V provinciích měli soudní pravomoc místodržící=praefekti. Za císařství měl nejvyšší soudní pravomoc císař. Ignorantia iuris non praesumitur nec toleratur=Neznalost práva se nepředpokládá a ani se netrpí.

Soudní řízení má 2 stadia:

-in iure=před soudním úředníkem=před praetorem

Ve stadiu in iure docházelo ke zvážení, zda nárok žalobce je legální. Stranám sporu byl nabídnut seznam jmen soudců a jeden měl být vybrán. Pokud se strany na něm nedohodly, byl jim přidělen.

-apud iudicem=před soudcem

Strany dokazují pravdivost svých výpovědí. Soudci byli soukromí-nebyl to veřejný subjekt, ale soukromá osoba zmocněná státem. Iudex aequitatem semper spectare debet=Soudce musí mít stále na zřeteli spravedlnost.

Soudní jednání bylo veřejné, až za císařství se konalo v uzavřených místnostech. Soudit se mohlo jen v určitých dnech, kterými byly dies fasti. Dies nefasti vylučovaly součinnost magistrátů na řízení apud iudicem; v těchto dnech se nemohlo soudit. Dále muselo soudní řízení začínat před polednem a končit před západem slunce, což bylo stanoveno již v Lex Duodecim Tabularum. Osoby podřízené otcovské moci mohly být žalovány, ale samy žalovat nemohly, protože byly osobami alieni iuris a nikoliv sui iuris(viz ot. č. 29).

Vývojová stadia soudního řízení

Celkem existují 3 vývojová stadia soudního řízení:

a) legisakční řízení

Legisakční řízení je nejstarším vývojovým stadiem římského civilního procesu. Týká se pouze ius civile. Legisakční řízení je založeno na přísném formalismu. Žalobce přednáší svůj nárok doslovnou citací zákona-musí lege agere=žalovat slovy zákona. Pro tento formalismus byla nutná přítomnost řečníků(oratores). Toto řízení má 2 stadia-in iure a apud iudicem.

Řízení in iure:

Zjišťuje se, jestli existuje nějaká žaloba vztahující se k mému případu(před praetorem). Odehrává se před magistrátem, v soukromých rukou žalobce. Pokud žalobce vyzval žalovaného, aby se dostavil k soudnímu řízení(in ius vocatio=předvolání před soud) a ten tak neučinil, byl k soudu přivlečen. Audiatur et altera pars=Budiž slyšena i druhá strana.

První stadium končí tzv. litiskontestací(viz dále). Magistrát vydává judikační příkaz soudci, pověřuje soudce, aby spor rozhodl (informuje o podstatě sporu a navrhuje mu, za jakých okolností má rozhodovat kladně, kdy záporně).

Řízení apud iudicem:

Probíhalo jeden den, strany dokazovaly pravdivost svých výpovědí. Začíná stručným vylíčením situace, provádí se důkazy(nejdůležitějším důkazem byly výpovědi svědků), pak soudce situaci zhodnotí a rozhodne, vydá rozsudek(sentenci), rozsudek měl povahu: