římské právo otázky ke zkoušce

Předmět odkazu

Odkázáno mohlo být vše, co mělo majetkovou hodnotu. Předmět mohl být určen individuálně(alternativně) i genericky. Odkaz byl osvobozen od dluhu=pomocí singulární sukcese nelze odkázat dluhy!!!, odkaz nesmí být v neprospěch odkazovníka.

Výše odkazu byla původně nespecifikovaná, později bylo ustanoveno, že dědicům musela zůstat minimálně 1/4 celého dědictví nezatížená odkazy (pod vlivem Falcidiova zákona-tzv. Falcidiánská kvarta).

Nabytí odkazu, jeho neplatnost a odvolání

Nabytí odkazu je limitováno podmínkou fyzické smrti zůstavitele a nabytí dědictví dědicem(nejprve se musí pozůstalost zdědit a poté dědic vydá odkazovníkovi věc). Odkazovníka tedy mohl ohrožovat dědic, pokud odmítal pozůstalost přijmout. Nabytí odkazu je závislé na dvou momentech:

-dies cedens=doba, kdy odkazovník získává právo na budoucí odkaz

Den nástupnictví byl zpravidla totožný se dnem smrti zůstavitele. Je to jakési čekatelské právo, které přecházelo na dědice odkazovníka.

-dies veniens=doba, kdy odkazovník získává právo na předmět odkazu

Jedná se o den, kdy nastává právo na odkaz, který je totožný se dnem nástupnictví dědice. Byl-li dědicem dědic nutný, tyto dva dny splývaly.

Odkazovník měl žalobní ochranu. Odkazy byly neplatné, byl-li neplatný testament, ve kterém byly nařízeny. Dodatečná neplatnost nastává, ztratil-li odkazovník pasivní testamentární způsobilost. Zůstavitel mohl odkaz odvolat.

Kodicil=dovětek

Zůstavitel fideikomis vyjádřil pouhým dopisem nebo listem. Sepsání si musel zůstavitel předem vyhradit v testamentu nebo kodicil testamentem potvrdil. Rozlišujeme kodicil testamentární a intestátní. Existují 4 možné způsoby sepsání kodicilu:

-kodicil v testamentu předem vyhrazený

-kodicil testamentem dodatečně potvrzený=dovětek k testamentu

-kodicil nezmíněný v testamentu, ale svým obsahem testament doplňoval nebo měnil

-kodicil intestátní

Kodicil neměl žádnou zvláštní formu, obvyklá byla povaha neformálního dopisu, kdy se zůstavitel obrací na dědice nebo někoho, kdo měl být jeho vůlí vázán.

Darování na případ smrti=mortis causa donatio

Jedná se o darování, které nastalo v případě, přežil-li obdarovaný dárce. Jedná se o dvoustranný právní úkon inter vivos(mezi živými)×odkaz. U dárce se nevyžadovala aktivní testamentární způsobilost.

Otázka č.29 Druhy římského civilního procesu(stadium in iure, apud iudicem)

Dříve než vznikl civilní proces a římská organizace soudů, existovala tzv. svémoc. Do omezení svémoci pomocí Lex Duodecim Tabularum si právo každý vynucoval po svém= soukromé řešení sporu. Existující soudy projednávaly pouze případy, které tam někdo dal=akuzační princip=soudní řízení z iniciativy soukromé osoby. Soudy nikoho z úřední povinnosti(ex offo) nechránily=neexistoval inkviziční princip=iniciativa ke stíhání pachatele vychází ze státu. Tento princip je typický pro trestní právo.