římské právo otázky ke zkoušce

Formule se skládá z několika částí:

-iudicis nominatio

V čele formule(žaloby) musel být jmenován soudce, kterého si strany vybraly nebo který byl určen.

-praescriptiones

Praescriptiones neboli preskripce je to, co je napsané vpředu(např. upozornění, že se nemá jednat o nároku celém, ale jen o části. Praescriptiones pro actore je ve prospěch žalobce, praescriptiones pro reo je ve prospěch žalovaného.

-intentio

Intentio neboli tvrzení žalobního nároku tvoří právní základ žaloby. Je to povinná součást každé formule.

-demonstratio

Demonstratio neboli demonstrace je intence neurčitě formulovaná.

-condemnatio

Condemnatio neboli kondemnace je příkaz k odsouzení nebo osvobození žalovaného. Kondemnace stojí vždy na konci formule.

Formulový proces je založen na principu pekuniární kondemnace=každý nárok musel být převeden na peníze. Rozlišujeme 3 druhy žalob:

-actiones directae=žaloby přímé

-actiones utiles=žaloby pomocné

-actiones ficticiae=žaloby s fikcí=žaloby fiktivní

Jsou to nároky podle ius civile, jejich aplikaci bránila nějaká skutečnost nebo nedostatek nějaké skutečnosti. Praetor dal soudci pokyn, aby si skutečnost domyslel(v rámci vyřešení případu).

Nejčastějším způsobem ochrany žalovaného bylo popření intence. Žalobce byl povinen prokazovat její oprávněnost, platí zásada Ei incumbit probatio qui dicit, non qui negat=Břemeno důkazů leží na tom, kdo něco tvrdí, ne na tom, kdo něco popírá. Ve formulovém procesu se setkáváme s tzv. námitkami(excepciones=exepce). Námitka je procesní prostředek vložený do formule na žádost stran. Některé vychází z civilního a některé z praetorského práva. Námitka přísluší pouze k žalobám z jednostranných kontraktů!!! Jednostranný kontrakt je dvoustranný právní úkon, ale vzniká pouze 1 žaloba(žalobu má věřitel=creditor, zatímco dlužník=debitor má pouze procesní námitku). Námitky uznávané pouze praetorem musely být uznány ve formuli, zatímco námitky uznávané podle ius civile mohly být použity kdykoliv. Námitek jsou 2 typy, obě ale mají stejný účinek:

-dilatorní=působí jen na určitý čas

-peremportní=působí trvale

Závěr prvního stadia tvoří litiskontestace. Soudní úředník jmenuje soudce pro druhé stadium a vyhotovuje formuli. Formule vzniká spoluprací praetora, žalobce a žalovaného. Litiskontestace je smlouva mezi žalobcem a žalovaným, kdy svěřují rozhodnutí svého sporu do rukou nestranného soudce, vytvářel ji praetor. Magistrát jmenuje soudce-buď se dohodnou na soudci samy strany(seznam soudců), nebo se losovalo (z osob vážených–senátoři zapsaní v albu senátorů). Žalobce vydává formuli(žalobu) a žalovaný přijímá řízení. Je to příkaz soudci, aby spor rozhodl. Určuje se právní základ sporu. Litiskontestace ukončovala první fázi procesu.

Účinky litiskontestace jsou:

a) mění povahu práv a povinností sporných stran