římské právo otázky ke zkoušce

-právní jednání nesmí obsahovat nic nedovoleného, zakázaného, tzn. nesmí být contra legem(proti zákonu)

-nesmí být namířeno contra bonos mores(proti dobrým mravům), jinak je neplatné

-nesmí být in fraudem legis(obcházet zákon), jinak je též neplatné

-smluvní plnění musí být určité a ocenitelné v penězích(genericky určité)

Dokud není rozhodnuto o podmínce, právní jednání je neúčinné. Vždy se musí počítat s eventualitou, že se podmínka splní, což nesmí ohrozit/omezit právo vázané na podmínku.

cb) časové určení

Časové určení neboli dies znamená, že právní účinky jsou vázány na události, které určitě nastanou(buď k určitému termínu nastávají, nebo k němu končí). Uložení času(časové určení) opět nemohlo být přidáno k některým právním jednáním(např. ustavení dědice). Časové určení se řídí podle kalendáře, lhůty nebo událostí. Rozlišují se 4 základní typy:

-dies certus an, certus quando=den je jistý, a je jisté, kdy nastane(např. 4.9. 2014)

-dies certus an, incertus quando=den je jistý, ale neví se, kdy nastane(smrt Tita)

-dies incertus an, certus quando=den není jistý, ale víme, že nastane(den Titovy zletilosti, tedy 25. narozeniny)

-dies incertus an, incertus quando=den není jistý a neví se, kdy nastane(až se Titus ožení)

cc) účelové určení

Účelové určení neboli modus se uplatňuje u lukrativních právních jednání(darování, odkaz, ustanovení dědicem apod.). Modus má okamžité účinky. Existují 2 druhy účelového určení:

-modus qualificatus

Modus qualificatus sleduje záměr dárce, třetích osob nebo veřejný zájem, je závazný.

-modus simplex

Modus simplex sleduje zájem obdarovaného, narozdíl od modu qualificatu je nezávazný, chápán jako dobrá rada.

Otázka č.35 Formy projevu vůle, vady vůle v římském právu

Existují 3 základní formy projevu vůle:

-přímo a výslovně(např. slovy, pokýváním hlavy, podpisem smlouvy)

-nepřímo, mlčky=konkludentní, tacitní jednání(neřeknu nic, ale jednám)

-mlčení, kdy platí zásada Qui tacet consentire videtur ubi loqui potuit et debuit=Kdo mlčí, když mohl mluvit a měl, zřejmě souhlasí.

Formy projevu vůle jsou formální i neformální(bezforemné). Formální projevy vůle byly velmi oblíbené. Pokud nebyla dodržena předepsaná forma, následovala neplatnost aktu. Praetor postupem času odboural zbytečné formality.

Vady vůle a projevu

Mezi vůlí a projevem musí být soulad, jinak je jednání neplatné. Účinnost právního jednání se posuzuje podle osoby, která ho učinila, ne podle toho, komu bylo určeno. Jednání žertem, na divadle znamená jasný nesouhlas. Pokud dojde k přeřeknutí nebo přehlídnutí něčeho v listině, nemůže se dotyčná osoba vymlouvat na nesoulad mezi vůlí a projevem, protože jej zavinila. Nepravý omyl nastává tehdy, když strana projevila, co chtěla, ale projevu připisuje jiný význam, než jaký má objektivně. Platnosti právního jednání bránila existence násilí a strachu, podvod(dolus). Platí zásada Ei incumbit probatio qui dicit, non qui negat=Co bude učiněno pod nátlakem, nebude platné.