Kompletní shrnutí

Sekundární právní akt – vydávají je orgány výkonné a orgány veřejné správy, které bývají jmenované (nevolené) – Rozhodnutí prezidenta, nařízení vlády, právní předpisy ministerstev a správních orgánů, vyhlášky krajů a obcí v přenesené působnosti.

Jsou nařízení vlády primárními či odvozenými právními akty? Obojí.

Vlastnosti nálezu Ústavního soudu

Kdo vydává původní (primární) normativní akty:

1. Senát – třeba zákonné opatření senátu

2. vláda

3. Může mít nižší právní sílu než zákon - třeba obecní vyhlášky v samostatné působnosti.

Zákon o referendu

1. původní

2. odvozený

3. sekundární

Zákonné opatření Senátu:

1. primární akt

2. původní

3. odvozený

Lisabonská smlouva

1. Primární právo EU

2. Sekundární právo EU

3. Generální právo EU

1. Realizace práva

Výpisky – Harvánek (str. 294-301)

Realizace práva = uskutečňování právních norem v právní praxi.

Za její základní formy považujeme soukromoprávní úkony (právní jednání zejména fyzických osob), veřejnoprávní akty (autoritativní způsob realizace práva ve formě vydávání IPA) a interní instrukce (zvláštní forma činnosti, vykonávaná rovněž na základě právních norem) a dále (nejčastější) výkon práv.

Jednání, které není v souladu s právem:

• protiprávní jednání,

• zneužití práva – chování zdánlivě dovolené, jímž má být však dosaženo výsledku nedovoleného,

• obcházení zákona – chování podle právní normy, ale tak, aby bylo záměrně dosaženo výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího.

Neprávní normy působící ve společnosti:

• morálka (způsob hodnocení dobrý, špatný, spravedlivý, nositel kontroly: svědomí a veřejné mínění; sankce: u svědomí tíživý pocit, rozpor v myšlení u jednotlivce. U veřejného mínění snížení prestiže jednotlivce, vyobcování z komunity),

• zvyky a obyčeje (sluší se, nesluší se, nositel kontroly: svědomí a veřejné mínění, sankce: pocit odlišnosti od kolektivu, vyobcování z něj),

• náboženství (je hřích, není hřích, nositel kontroly: církev, sankce: trest boží),

• móda (módní, nemódní, nositel kontroly: určitá společenská skupina).

Dále viz kap. 20 – Aplikace práva

Právní vztahy

Výpisky – Harvánek (str. 302-321)

Typy právních vztahů

Absolutní právní vztah – působí vůči všem (erga omnes). To znamená, že v nich jeden subjekt je určitý, tj. má absolutní právo, a tomuto jeho právu odpovídá povinnost neurčitého počtu neurčitých subjektů, přitom platí, že tato povinnost se soustřeďuje na nekonání.

Relativní právní vztahy – mají na obou stranách určitý počet konkrétních subjektů – např. vztah dlužníka a věřitele či vztah dědický (inter partes – mezi stranami).

Rozdíl mezi právním vztahem absolutním a právním vztahem relativním můžeme ukázat na právu vlastnickém, kdy určité individuálně určené osobě vzniká určité subjektivní právo (vlastnictví), zatímco ostatním konkrétně neurčeným osobám vzniká obecně formulovaná povinnost zdržet se všech neoprávněných zásahů do tohoto absolutního práva.