Kompletní shrnutí
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Následky vad právních úkonů:
Absolutní neplatnost: Právní úkon sice vznikl, ale chybí mu některá z náležitostí, kterou považuje zákonodárce za podstatnou, a proto trpí vadou a je neplatný (ex tunc). Pro tyto vady z něj pro účastníky ani pro třetí osoby nevznikají žádné právní následky. Může jít např. o rozpor se zákonem nebo s dobrými mravy, nedostatek svobody a vážnosti vůle, neurčitost či nesrozumitelnost projevu.
Relativní neplatnost: Vyvolává právní následky a je platný až do té doby, než je jeho platnost namítnuta. Právní důsledky tedy vzniknou, ale trvají jen do doby dovolání a pak právní mocí soudního rozhodnutí zaniknou (ex nunc). Konvalidace – zhojení relativní neplatnosti právního úkonu. Důvody relativní neplatnosti jsou taxativně vyjmenovány v ObčZ (§ 40a).
Neplatnost může být buď úplná (celý právní úkon), nebo částečná (jen jeho část).
Absolutní neplatnosti se může dovolat kdokoliv, relativní pouze účastník právního vztahu, který neplatnost úkonu nezpůsobil. Absolutně neplatný úkon je ze své podstaty nezhojitelný, i kdyby pominul důvod jeho neplatnosti, relativně neplatný právní úkon lze zásadně konvalidovat.
Odporovatelnost: Podobný institut jako neplatnost, umožňuje ochranu před formálně dokonalými a platnými právními úkony, které však byly vykonány v úmyslu krátit věřitele.
Odstoupení od právního úkonu: Možnost odvrácení nepříznivého důsledku vadného právního úkonu, který je zcela v dispozici účastníka, který je dotčen touto vadou.
protiprávní jednání (delikty) – chování právního subjektu, které spočívá v zaviněném porušení právní normy. Následkem je právní odpovědnost. Rozlišují se z hlediska jejich společenské škodlivosti na veřejnoprávní delikty (trestné činy, správní delikty) a soukromoprávní delikty (ostatní soukromoprávní delikty, disciplinární delikty).
Právní skutečnosti na lidské vůli nezávislé (objektivní skutečnosti):
právní události jsou takové skutečnosti, na které se váže vznik, změna nebo zánik právního vztahu, ale které vznikají nezávisle na vůli právních subjektů. Takovými událostmi je např. uplynutí lhůty, narození a smrt člověka, dosažení zletilosti apod. Uplynutí lhůty lze stanovit buď absolutně, kdy dochází k úplnému zániku práva – pak hovoříme o tzv. prekluzi, nebo relativně, kdy dochází k zániku nároku na vymáhání práva – tzv. promlčení.
protiprávní události (stavy) jsou výsledkem nezaviněného chování nebo událostí, které jsou v rozporu s právem, a právní norma ukládá povinnost takový stav napravit nebo odstranit, jde pak o tzv. objektivní odpovědnost (odpovědnost za výsledek, za fakt, že právo bylo poručeno). Povinnost zde přitom je uložena někomu, kdo sám protiprávní stav svým jednáním nezavinil (např. zaměstnavatel odpovídá za škodu vzniklou zaměstnancům při plnění pracovních úkolů úrazem i tehdy, jestliže škodu nezavinil, protože mu tuto povinnost stanoví zákon).