Kompletní shrnutí

Podle počtu účastníků: Právní vztahy dvoustranné (bilaterální) a vícestranné (multilaterální).

Předpoklady právních vztahů

Ne každý společenský vztah je vztahem právním. Právní vztahy lze definovat jako společenské vztahy, které splňují tyto předpoklady:

1. Jsou v souladu s právní úpravou (právní norma, resp. normativní právní akt), kterými se účastníci těchto vztahů mají řídit – obecný předpoklad.

2. Nastane předpokládaná právní skutečnost – konkrétní předpoklad (tzn., nestačí, aby právní vztah byl realizován normou, ale je třeba, aby došlo ke konkrétní právní skutečnosti).

Právní skutečnosti

Právní skutečnost = skutečnost, s níž právní norma počítá ve své hypotéze a naplnění způsobuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, tj. subjektivních práv nebo povinností.

Právní skutečnosti se dělí na:

1. Právní skutečnosti závislé na lidské vůli (subjektivní skutečnosti), s nimiž právní norma spojuje vznik právních následků; takového právní normy se nazývají úkony a rozlišují se na:

   1. právní jednání – právní skutečnost spočívající v chování v souladu s právními normami. Lze je rozlišovat na:

      1. individuální právní akty státních orgánů – jednostranný projev vůle státního orgánu, pokud ovšem zakládají, mění nebo ruší právní vztahy. To jsou pouze právní akty konstitutivní, např. povolení stavby, rozsudek o rozvodu manželství aj.

      2. (soukromo)právní úkony – takové jednání subjektu, s nímž právní norma spojuje právní následek proto, že jednající svou vůlí o tento následek usiloval. Právní úkon je tedy projev vůle, směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

Musí mít tyto náležitosti (pojmové znaky) – jestliže je nemá, jedná se o nicotný právní úkon:

1. náležitosti subjektu (subjekt musí mít aktivní právní subjektivitu);

2. náležitosti vůle:

   • skutečnost vůle (vůle není skutečná v důsledku donucení),

   • vážnost (nejde o projev simulovaný nebo učiněný v žertu),

   • prostá omylu (musí jít o známý omyl v důvodu, kvalitě nebo osobě),

   • svobodná (nesvobodná je např. v případě tísně),

3. náležitosti projevu vůle:

   • srozumitelnost (neurčitost projevu v jeho vnější podobě),

   • určitost (týká se vlastního obsahu projevu),

   • forma (ústní nebo písemná).

4. musí existovat shoda mezi vůlí a jejím projevem;

5. náležitosti předmětu (předmět = o čem právní úkon je) – předmět musí být objektivně možný (př. darování modrého z nebe je nemožné) a dovolený (nesmí se týkat trestného činu, př. smlouva o nájemné vraždě, plnění nesmí být na základě protiprávního jednání).

Právní úkony podle počtu subjektů: a) jednostranné (např. testament), dvoustranné (kupní smlouva), vícestranné (veřejná soutěž, smlouva o sdružení).