Kompletní shrnutí

Formální prameny práva

Informační zdroje, jejichž prostřednictvím se dozvídáme o právu a jeho obsahu.

• psané právo, tj. právní předpisy (pozn.: NPA, který není pramenem práva: Zákon o zásluhách prezidenta Beneše);

• smluvní právo, tj. normativní smlouvy;

• soudcovské právo, tj. precedenty a judikatura;

• obyčejové právo, tj. právní obyčeje;

• právní principy;

• rozum, principy spravedlnosti;

• doktrinální publikace, tj. učení významných právníků;

• právní apendixy neprávních publikací,

• nálezy ústavního soudu.

Závaznost pramenů práva

• absolutní: Především v kontinentální právní kultuře. Mají ji především právní normy. Adresáti NPA mají povinnost jejich obsah znát a respektovat. Zásada ignoratia legis neminem excusat – neznalost práva nikoho neomlouvá. Ani soudce si nemůže dovolit rozhodnout proti obsahu zákona;

• argumentační: Je-li některý pramen práva argumentačně závazný, znamená to, že jsme jím vázáni, pokud nenalezneme lepší právní argument odlišné interpretace. S argumentační závazností se u nás setkáváme např. u právních principů nebo u judikatury. Existuje-li tedy k určité právní otázce konstantní judikatura, je soudce touto judikaturou vázán. Nejedná se však jako u zákona o závaznost absolutní a soudce se tedy od judikatury může odchýlit. Svoji odlišnou interpretaci ale musí odpovídajícím způsobem argumentovat, tj. musí mít lepší právní argument. V angloamerické právní kultuře je argumentační závaznost dominantní.

• relativní: Není atributem pramenů práva. Jedná se o závaznost konkrétního právního příkazu a na rozdíl od pramenů práva tedy nemá obecný charakter a naopak se vyznačuje adresností. Relativně zavazující je tedy závazek – právní povinnost, která může být uložena IPA nebo na základě právní skutečnosti, např. smlouvy.

Právní předpisy (psané právo)

Právním předpisem jsou ty NPA, jejichž obsahem jsou právní pravidla (je-li obsahem NPA např. jen politická proklamace nebo individuální příkaz, nejedná se o právní předpis a tedy ani o pramen práva).

Základní znaky právního předpisu:

• forma:

  • jednostrannost (NPA, na rozdíl od normativní smlouvy, vzniká jako jednostranný projev vůle jeho tvůrce);

  • textové vyjádření;

  • procedura (včetně publikace).

• normativnost (právní předpis musí obsahovat nějaká pravidla);

• obecná závaznost: V kontinentální právní kultuře je právní předpis závazný absolutně, v systému angloamerickém „jen“ argumentačně.

Normativní smlouva (smluvní právo)

Svou postatou se podobají právním předpisům – jsou psané, normativní i obecně závazné. Jediným podstatným rozdílem mezi NPA a normativními smlouvami je proces tvorby. Na rozdíl od NPA nevznikají normativní smlouvy jednostranně a k jejich existenci je třeba shodné vůle (konsenzu) minimálně dvou kontrahentů. Normativními smlouvami ale nejsou relativně závazné smlouvy soukromého práva, ty postrádají aspekt obecné (absolutní nebo i argumentační) závaznosti.