Státověda kompletní shrnutí ke zkoušce

• stát je stále integračním faktorem, který stmeluje společnost a reprodukuje její jednotu zejména v krizových situacích; tato role roste tím víc, čím méně je jeho tradičních atributů jako hranice, měna, profesionalizace armády atd.

• vývoj pohledu na svrchovanost a kompetenční kompetenci státu:

• ještě na počátku 20. století zastáván názor, že stát nemusí respektovat nabytá práva jedince, je-li to třeba k naplnění účelu státu

• současné pojetí naopak založeno na představě, že účelem státu je garantovat postavení jedince; stát plní své úkoly v právním rámci, kdy dochází k juridizaci jeho úkolů a cílů

Funkce a úkoly státu můžeme členit mnoha způsoby:

1. fce absolutní a relativní, věčné a časové

   • názor na to, co je věčné, se mění; v současnosti zaručení práv jednotlivce, obecné blaho, do 19. století vedení války

2. fce výlučné a společné, zastupitelné a nezastupitelné

   • některé úkoly může plnit jen stát (diplomatické styky), jiné mohou přebírat jiné subjekty (výstavba dálnic)

   • dříve soukromě, dnes stát (vzdělání)

   • stát plní s jinými subjekty (veřejný pořádek – státní a obecní policie)

3. z hlediska činnosti, které musí plnit jedině stát

   • legislativa (zákonodárná moc), exekutiva (výkonná moc), judikativa (soudní moc)

4. hledisko pozitivistické

   • na základě struktury a organizace státu můžeme usuzovat na jeho reálné úkoly a funkce

5. hledisko pozitivně právní

   • založeno na tom, co stát svými předpisy sobě ukládá za úkol

překonáni hledisko kompetenční kompetence nebo výsosti státu stát je omezen právně i mezinárodněprávně

23. Zákonodárství jako jeden z hlavních druhů činnosti moderního státu

• druh státní činnosti, který spočívá v přípravě, projednání a přijetí právní normy obsažené v pramenu práva nejvyšší právní síly, případně ve formě s ním srovnatelné (např. rozhodnutí v rámci referenda)

• subjekty zákonodárné činnosti: Parlament, hlava státu, vláda, ministerstva, jiné ústřední orgány státní správy, subjekty samosprávy (ale ne každý z nich může podat návrh)

• subjekty se zákonodárnou iniciativou: Parlament (sněmovny, pokud jsou dvoukomorové, jednotliví členové nebo skupiny členů parlamentu), vláda, hlava státu (ale ne vždy, u nás není), subjekty samosprávy

Příprava

• výkonné subjekty se setkávají s aplikací práva (nejlépe by mohly vědět o tom, jestli jsou podmínky pro to, aby byl upraven právem určený společenský vztah)

• vrcholí návrhem

Projednání

• první čtení

• Parlament posoudí, zda se návrhem bude zabývat (zda splňuje formální předpoklady a zda nastal čas se tímto problémem zabývat)

• tzv. organizační výbor dodává návrh

• ústavní komise, která se zabývá posouzením otázky, zda návrh je či není v souladu s ústavou

• finanční komise

• věcný výbor

• druhé čtení

• Parlament posuzuje návrh ve všeobecné rozpravě a jednotlivé právní instituty na základě doporučení jednotlivých komisí a výborů

• pak by mělo být "jasno"