Státověda kompletní shrnutí ke zkoušce

• vnitřní akty správy se dále dělí na:

• interní normativní instrukce: nadřízený orgán říká podřízenému, že v případě by se mělo při správním uvážení postupovat určitým způsobem

• individuální služební pokyn: akt řízení se týká té určité věci, pokud je tam možné správní uvážení

• institut správního uvážení: zákon umožňuje orgánům státní správy rozhodnutí vydat či nevydat (z více právem dovolených řešení vybrat jedno z nich), obvyklá formule "orgán může rozhodnout", "zpravidla rozhodne A, B, C nebo D"; používá se proto, aby se dalo přihlédnout k "místním podmínkám a okolnostem"

• činnost organizační: je specifická tím, že zákon ji umožňuje, ale nestanoví formy, v níž má probíhat; jedná se o všechny ostatní formy činnosti kromě vnějších a vnitřních aktů správy; nemohou zasahovat do statusu fyzických a právnických osob, nemůže být uložena povinnost ani sankce

• státní správa vystupuje např. v oblasti vzdělávací, výchovné, kulturní, preventivní

Veřejná správa - samospráva

• není formou státní činnosti

• je druh činnosti, který spočívá v organizování a zajišťování úkolů a cílů subjektů samosprávy stanovených v rozhodnutích zastupitelských orgánů samosprávy

• vydává obecně závazné právní předpisy a současně tyto předpisy vykonává v podobě individuálních správních aktů

• akty řízení se v rámci samosprávy objevují sporadicky ­- nejsou praktické, používají se jen při čistém řízení uvnitř samosprávy např. když jsou propojeny orgány územní a místní samosprávy

• ve střední Evropě se setkáváme s faktem, že stát zákonem přenáší na některé orgány samosprávy výkon některých činností z oblasti stát. správy = přenesená působnost

• důvodem snaha uspořit finanční prostředky

• funkční pojetí státní správy je širší než organizační pojetí státní správy (státní správa jako činnost je vykonávána a zajišťována nejen orgány státní správy, ale i jinými orgány zejména orgány samosprávy)

• funkční pojetí veřejné správy je širší než organizační pojetí veřejné správy (činnost veřejné správy nemusí být nutně vždy zajišťovány jen orgány veřejné správy, ale i orgány jinými, mohou to být soudy, soukromé instituce) ­ uplatňuje se zde smluvní princip (veřejná správa a soukromé instituce uzavírají smlouvu)

25. Soudnictví jako jeden z hlavních druhů činnosti moderního státu

Soudnictví

• druh státní činnosti, který spočívá v samostatném a nezávislém rozhodování o právech, chráněných zájmech nebo povinnostech na základě aplikace práva (převažuje to v oblastech evropských, kontinentálních, ­ výsledkem je individuální právní akt), nebo na základě rozhodnutí merita věci (v angloamerické oblasti, výsledkem je individuální právní akt, který má charakter precedentu)

• samostatnost a nezávislost = v rámci soudnictví se nesetkáváme s principem nadřízenosti a podřízenosti

• výjimka - existuje i státní správa soudnictví a ústředním orgánem jsou ministerstva spravedlnosti, tato struktura je tvořena rozdělením funkce funkcionářů jednotlivých stupňů soudu (např. soudce je samostatným a nezávislým soudcem, když se zabývá řízením a správou soudu, vystupuje jako představitel státní správy soudnictví ­ vytváří materiální podmínky existence soudu)