VYPRACOVANÉ OTÁZKY

výkon spravedlnosti

Stát zaručuje dodržování právních norem, včetně možnosti je mocensky (násilně) vynutit.

Stát zaručuje stíhání trestných činů a potrestání pachatelů. Stát zároveň umožňuje a garantuje nezávislé řešení různých sporů. Základním nástrojem výkonu spravedlnosti je justice (soudnictví), přičemž rozhodnutí justice může stát mocensky vynutit (výkon rozhodnutí). Výkonu spravedlnosti dále slouží orgány tzv. veřejné

žaloby (prokuratura či státní zastupitelství).

Úkoly státu

Úkoly státu jsou vyjádřením poslání státu a účelu jeho existence, jsou stanoveny společností a jejich konkrétními projevy jsou státní politiky.

• jsou spjaty s pohledem na stát shora – úkoly se někomu stanoví

• státu je stanoví společnosti, jehož součástí ten stát je (pokud by si je stanovil stát sám, jednalo by se spíše o závazky, které by stát splnit mohl, ale také nemusel)

• jsou stanoveny jak prostředky práva (vymezením v zákonech nebo ústavě), tak i cestou jiných nástrojů (např. různé politiky státu, mohou se objevovat v dokumentech státního charakteru)

• jsou vyjádřením poslání státu a účelu jeho existence – úkolem státu je tak např. zajištění obecného prospěchu obce svobodných občanů (Aristoteles), udržování klidu a pořádku (Hobbes), ochrana života, majetku a zdraví jedince (Locke).

• konkrétní projevy úkolů státu jsou státní politiky (politika dopravní, bezpečnostní, obranná, obchodní atd., iniciátorem jsou zpravidla politické strany a zájmové skupiny – odbory, církve) – tyto politiky nejsou vynutitelné, ale jsou podkladem pro formulování legislativních záměrů a v podobě zákonů a dalších právních předpisů se stávají obecně závazným pravidlem

Státní cíle

• pod nimi jsou chápána ústavní ustanovení nebo mezinárodní závazky státu, které státu předepisují, co má činit (chránit životní prostředí, zajišťovat zdravotní péči, podporu rodiny, ochranu života atd.)

Povinnosti státu

• normativní ustanovení, v případě ústavních předpisů můžeme hovořit o základních povinnostech státu – část z nich představuje subjektivní veřejné právo jedince (např. povinnost státu podporovat rodinu), část je vymezením státních úkolů (udržování veřejného pořádku apod.)

24. Přístupy k problematice funkcí a úkolů státu a jejich členění

Přístupy k problematice funkcí a úkolů státu ve vývoji

• chápání funkcí a úkolů prochází vývojem tak, jak se mění společnost a stát – neexistují věčné funkce a věčné úkoly státu, ale mění se v závislosti na stupni jeho vývoje a vývoje společnosti (dříve byl legální způsob rozšiřování území pomocí útočné války, což je dnes vyloučeno x ochrana životního prostředí)

• vliv mezinárodního a zejména nadnárodního charakteru na změně funkcí a úkolů státu – EU vykonává veřejnou moc v podobě regulace chování subjektů bezprostředně na území svých členských států, aniž by v konkrétním případě potřebovala jejich souhlas → pojem svrchovaného státu přestává být dogmatem mezinárodního a vnitrostátního práva

• stát má sice stále ještě mocenský monopol, nemá však již monopol na veškeré činnosti, které s ním byly kdysi spjaty – z různých důvodů (účelnost, efektivnost) přenášeny dolů na samosprávné subjekty, ale i na PO a FO (tzv. privatizace státních úkolů) a nahoru na nadnárodní celky – EU)

• od původní podoby státu, který byl chápán jako soukromé vlastnictví panovníka a kde panovník absorboval (tzv. absorpční teorie) vše, co se jej týkalo, byl učiněn obrovský krok: role státu zčásti přejímány ze strany