VYPRACOVANÉ OTÁZKY

→ složek státu (posilování subjektů federace, které získávají částečnou subjektivitu v mezinárodním právu)

→ subjektů společnosti (politické strany, velké podniky, banky)

→ veřejnoprávních korporací (územní samospráva

• stát je stále integračním faktorem, který stmeluje společnost a reprodukuje její jednotu zejména v krizových situacích; tato role roste tím víc, čím méně je jeho tradičních atributů jako hranice (Schengenský prostor), měna

vývoj pohledu na svrchovanost a kompetenci státu:

• ještě na počátku 20. století zastáván názor, že stát nemusí respektovat nabytá práva jedince, je-li to třeba k naplnění účelu státu

• současné pojetí naopak založeno na představě, že účelem státu je garantovat postavení jedince

dělení funkcí a úkolů

→ funkce absolutní a relativní, věčné a časové

• názor na to, co je věčné, se mění; v současnosti zaručení práv jednotlivce, obecné blaho, do 19. století vedení války → funkce podléhají změnám

→ funkce výlučné a společné, zastupitelné a nezastupitelné

• některé úkoly může plnit jen stát (diplomatické styky), jiné mohou přebírat jiné subjekty (výstavba dálnic)

• některé úkoly obstarávány dříve soukromě, dnes stát (vzdělání)

• některé další úkoly stát plní s jinými subjekty (veřejný pořádek – státní a obecní policie)

• členění z hlediska činností, které musí plnit jedině stát: legislativa (zákonodárná moc), exekutiva (výkonná moc), judikativa (soudní moc)

→ hledisko pozitivistické - na základě struktury a organizace státu můžeme usuzovat na jeho reálné úkoly a funkce

→ hledisko pozitivně právní

• založeno na tom, co stát svými předpisy sobě ukládá za úkol

• překonáno hledisko kompetenční kompetence nebo výsosti státu → stát je omezen právně i mezinárodněprávně → neplatí, že stát si jako svou kompetenci může stanovit cokoli a vše ostatní musí účelu státu ustoupit

25. Zákonodárství jako jeden z hlavních druhů činnosti moderního státu

= druh státní činnosti, který spočívá v přípravě, projednání a přijetí (schválení a publikaci) PN

• jedná se o určitou tvorbu určitých pravidel chování, právních norem, které jsou obsaženy v pramenech práva nejvyšší právní síly + nebo ve formách jim na roveň postavených

• subjekty zákonodárné činnosti: Parlament, hlava státu, vláda, ministerstva, jiné ústřední orgány státní správy, subjekty samosprávy (ale ne každý z nich může podat návrh)

• subjekty se zákonodárnou iniciativou: Parlament (sněmovny, pokud jsou dvoukomorové, jednotliví členové nebo skupiny členů parlamentu), vláda, hlava státu (ale ne vždy, u nás není), subjekty samosprávy

subjekty

a) podílející se na přípravě (návrhu)

- se zákonodárnou iniciativou – návrh může podat jen ten, kdo má tuto iniciativu, tu má Parlament, subjekty, které působí v parlamentu, může ji mít hlava státu, má ji vláda v moderních státech