VYPRACOVANÉ OTÁZKY

Veřejnost vyhlášení

Rozhodnutí soudu musí být vždy veřejně vyhlášeno, i když projednávání bylo neveřejné.

Kolegiální rozhodování

Soudy rozhodují ve sboru složeném z více členů. V méně závažných případech však mohou rozhodovat i monokraticky (samosoudcem).

Tajnost hlasování

Pokud soudy rozhodují kolegiálně (tedy v senátu, v plénu, či v porotě) pak je jejich hlasování tajné, čímž má být zajištěna větší objektivita a nezávislost rozhodnutí soudců. Hlasuje se podle pravidla většiny či podle pravidla jednomyslnosti.

Rovnost stran, právo na spravedlivý proces

Obě strany v soudním řízení mají mít stejné šance (procesní rovnost), což je podmínka spravedlivého procesu.

Zásada legality

Stíhat někoho pro trestný čin lze pouze ze zákonem stanovených důvodů a zákonem stanoveným způsobem.

Účast laického prvku

Kromě profesionálních soudců se na rozhodování účastní i tzv. laikové (kteří zastupují lid), což se odráží např. v existenci porot složených z laiků či laických přísedících v soudních senátech.

Možnost zveřejnit odlišné stanovisko

Některé soudní instance umožňují soudcům, kteří byli přehlasováni většinou, zveřejnit jejich odlišné stanovisko spolu s rozhodnutím (tzv. separátní votum). Tuto praxi zná např. ústavní soud ČR, ústavní soud SRN či Nejvyšší soud USA.

Volné hodnocení důkazů

Záleží čistě na volné úvaze soudce, které důkazy bude považovat za pravdivější, věrohodnější atd. Nejsou mu tedy dopředu dána pravidla jak důkazy hodnotit (např. že svědectví dvou lidí má větší váhu než svědectví jednoho nebo že důkaz listinou má přednost před výpovědí svědka apod.). Svou úvahu však soudce musí vysvětlit v odůvodnění, aby rozhodnutí mohlo být vyšším soudem přezkoumatelné.

Právo na obhajobu

Každý obviněný z trestného činu má právo se hájit buď sám, nebo s pomocí právního zástupce (advokáta).

90. Ústavní soudnictví, Státní soudy

- Ústavní soudnictví s pravomocí rozhodovat o souladu zákonů s ústavou vznikají až s přijetím psaných ústav

- USA – soudní přezkoumávání zákonů (Judicial Revi

ew) – všeobecné ústavní soudnictví, znaky:

• rozhodovat o ústavnosti zákonů má každý soud

• jen v rámci řešení konkrétního sporu (kontrola incidentní)

• soudy zákony neruší, dle svého závěru použijí, nepoužijí (a nebudou aplikovat příště - precedens)

Specializované ústavní soudnictví:

• ústavní pravomoc má jen soud specializovaný – ústavní soud

• pokud 1 ve státě = koncentrované ústavní soudnictví

• znaky:

• abstraktní kontrola ústavnosti předpisů (bez vzniku konkrétního sporu), následná, preventivní

• konkrétní kontrola ústavnosti právní pře (na návrh soudu řešícího případ, kde se ukázaly pochybnosti o zák.)

• kompetenční spory mezi ústředními orgány státu

• spory ve federaci mezi federací a členskými státy a členskými státy navzájem

• ústavní stížnosti (podána FO, PO)

• rozhodování o ústavnosti politických stran

• rozhodování ve volebních věcech