VYPRACOVANÉ OTÁZKY

• souzení nejvyšších státních funkcionářů

91. Správní soudnictví. Státní soudy

Správní soudnictví

• slouží k ochraně před nezákonnými zásahy výkonné moci

• forma soudní kontroly rozhodování na úseku výkonu správy

• měřítkem pro rozhodování je zákon (tzv. revision in iure)

• správní soud zpravidla rozhoduje podle kasačního principu (tzn., že rozhodnutí správního orgánu buď potvrdí, nebo zruší a vrací věc k novému projednání)

• význam:

1. rozhodování soudů na úseku veřejné správy

2. soustava specializovaných soudů k řešení otázek zákonnosti veřejné správy metodami vlastními soudnictví

• vždy rozhoduje o zásazích správních orgánů do postavení FO a PO rozhoduje soud nebo nějaký kvazisoudní orgán (ne nadřízený správ. org.), který postupuje metodami soudnictví a je na správních orgánech nezávislý

Historický vývoj

• kořeny spjaty s vývojem Francie (nedůvěra ke státní správě a soudům absolutistického státu)

• v Německu a Rakousku-Uhersku soudní kontrola státní správy vznikla záměrně jako nástroj koncepce právního státu (v SRN nyní je třístupňová soustava správních soudů, v Rakousku existuje specializované správní soudnictví koncentrované u Vrchního správního soudu)

• u nás vykonávají toto soudnictví obecné soudy a Nejvyšší správní soud

• v USA a ve Velké Británii byly tyto orgány budovány zdola a postupně si získávaly nezávislost na královské moci, po 2. světové válce se začínají vytvářet kvazisoudní orgány (tribunály, rozhodčí a smírčí orgány)

• může být soudně přezkoumáno libovolné správní rozhodnutí (anglosas. model), jinde to platí, jen pokud zákon nestanoví něco jiného (zásada), nebo naopak lze správní akty přezkoumat, jen stanoví-li tak zákon (výjimka)

• pravidlem je kasační princip

• správní org. je vázán právním názorem správního soudu

Státní soudy

- třetí větev veřejnoprávního soudnictví

- představuje právní a organizační řešení základních problémů (nositel moci, ochrana společenské smlouvy a ústavy, právo na odpor, svrchovanost panovníka nebo lidu apod.)

- souvisí s ochranou ústavy a vůbec státu a jeho zřízení před útoky ze strany jeho funkcionářů – v moderních státech se již právo na odpor (ius resistenci) neuplatňovalo jako kdysi → spíše se hledaly právní prostředky jako prevence po zkušenostech náboženských a občanských válek spojených s popravou panovníka

- porušení ústavy by měl soudit lid a nikdo jiný

→ cesta zavedení parlamentní kontroly exekutivy (důvěra a nedůvěra vládě, interpelace)

→ jiné státy se snažily prosadit trestněprávní formy odpovědnosti

- prezidentská forma vlády - nezávislost prezidenta jako hlavy exekutivy vede k tomu, že vůči němu a úředníkům či federálním soudům je uplatňována procedura zvaná impeachment (obžaloba Sněmovnou reprezentantů), kdy za porušení ústavy je vynesen Senátem rozsudek (conviction), který znamená odvolání z úřadu a zákaz vykonávat jakoukoliv službu ve službách států