VYPRACOVANÉ OTÁZKY
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
88. Zásady organizace a činnosti soudních orgánů; nezávislost soudců a soudů
- v našich zemích se zárodky moderní podoby soudnictví objevují za vlády Josefa II., poté se jeho zásady postupně formulovaly a trvalou podobu získaly Státním základním zákonem z roku 1876 o soudní moci (zde nalézáme následující principy)
úprava postavení a působnosti soudů jen na základě zákona
doživotní jmenování soudců, jejich nezávislost a samostatnost
vázanost soudů jen zákonem
ústnost a veřejnost jednání
obžalovací zásada v trestním řízení
porotní rozhodování o vině v závažných trestných činech
oprávnění císaře udělit milost
oddělení soudnictví od správy ne všech stupních, zavedení správního soudnictví
- v současnosti považujeme za základní zásady: nezávislost soudů a soudců a principy soudního rozhodování
Nezávislost soudů a soudců
Nezávislost soudů
- soudnictví vykonáváno soustavou orgánů, soudů, oddělených od moci zákonodárné i výkonné
- organizace soudů musí být upravena zákonem, nikoli akty moci výkonné
- rozhodnutí soudů může být přezkoumáno zase jen soudem (vyšší instancí).
Nezávislost soudců
- soudce není vázán pokyny, příkazy či doporučeními, jak má v daném případě rozhodovat. Soudce je vázán pouze zákony, nikoli podzákonnými předpisy
- jmenování, zpravidla výkonnou mocí (prezidentem) bez časového omezení, a nemožností odvolat soudce z funkce
- soudce také nemůže být bez svého souhlasu přeřazen na jiný soud. Kárné řízení proti soudcům je prováděno soudy, nikoli jinou složkou moci.
- podmínkou nezávislosti je i dostatečné finanční zajištění soudců.
princip zákonného soudce, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Případ je tedy přidělen soudci podle dopředu stanovených pravidel, tak aby nebylo možno účelově přidělovat konkrétní případ vybranému soudci, a tím ovlivnit rozhodnutí, čímž má být zabráněno tzv. kabinetní justici. V souladu s principem zákonného soudce jsou zakázány mimořádné soudy.
89. Principy soudního rozhodování
Mezi základní principy soudního rozhodování a soudního řízení patří:
Nestrannost soudců při rozhodování
Danou věc musí rozhodovat soudce, který není sám zainteresován na této věci (např. soudce nemůže rozhodovat spor o půjčku, pokud je sám v tomto sporu dlužníkem). Pokud by byla u soudce pochybnost o jeho nepodjatosti (např. pro poměr k věci či k účastníkům), pak bude z rozhodování věci vyloučen.
Veřejnost, ústnost a bezprostřednost jednání
Zásada veřejnosti znamená možnost účasti veřejnosti při projednávání soudních sporů. V určitých případech je však možno veřejnost vyloučit (např. při projednávání utajovaných skutečností). Podle zásady ústnosti a bezprostřednosti se soudní řízení vede ústně přímo z účastníky, nikoli pouze písemně na základě spisů.