VYPRACOVANÉ OTÁZKY

→ ve Švýcarsku se jedná o formálního reprezentanta státu s výrazně ceremoniálními rysy – prezident připravuje a předsedá zasedání vlády, která disponuje rozsáhlými pravomocemi

Postavení hlavy státu v jednotlivých formách vlády

- můžeme hovořit o míře vládnutí hlavy státu s přihlédnutím ke konkrétní formě vlády a tedy ke vztahům mezi nejvyššími státními orgány

Parlamentní forma vlády

postavení hlavy státu je formálně slabší

- prezident může rozpouštět parlament (často vyžaduje kontrasignaci premiéra)

- má suspenzivní veto vůči návrhům zákona

- požadavek kontrasignace rozhodnutí prezidenta ze strany vlády, resp. ministrů

- parlamentní souhlas – vyjádření důvěry – s jmenovanou vládou

Prezidentská forma vlády

nejvýraznější a nejzřetelnější postavení prezidenta jako hlavy státu (např. v USA)

- prezident je hlavou vlády (kabinetu), kterou jmenuje a odvolává, řídí její funkci, využívá její poradní funkce

- prezident řídí zahraniční politiku

- Kongresu podává zprávu o stavu Unie, za mimořádných okolností svolává obě sněmovny, disponuje suspenzivním vetem, vydává akty výkonné moci (kterými realizuje zákony Kongresu)

- na radu a se souhlasem senátorů jmenuje mimo jiné soudce Nejvyššího soudu

Neoprezidentský systém

- hlava státu fakticky řídí výkonnou moc (zejména předsednictvím ministerské rady)

- disponuje posíleným postavením arbitra ve sporech vlády s parlamentem, může rozpustit Národní shromáždění

- v rámci vyhlášení zákonů může navrhnout nové projednávání celého nebo části zákona

- při stavu vážného a bezprostředního ohrožení republiky a jejich institucí disponuje mimořádnými pravomocemi

78. Charakteristika státní exekutivy. Vládní a ostatní výkonné orgány moderního státu

- mezi nejvyšší orgány státu náleží vedle orgánů typu hlavy státu, parlamentu, nejvyššího a ústavního soudu také vláda (resp. orgán vládního typu)

- za exekutivní orgány jsou považovány orgány vládního typu, výkonné orgány (státně správní) a zpravidla i hlava státu

Dělení

a) nejvyšší výkonné orgány – vystupující v úloze nejvyššího subjektu výkonné moci, který má ústavní a politickou odpovědnost za realizaci této moci

- nepodléhají služebním příkazům jiného orgánu

- vláda (v parlamentních systémech), hlava státu

b) specializované orgány (ministerstva) - v čele stojí zpravidla ústavně odpovědný vedoucí (ministr), který je členem vlády

- tzv. ústřední orgány státní správy: kromě ministerstev se jedná o správní - mají oprávnění a povinnost řídit jim podřízené orgány státní správy)

c) územní/místní orgány státní správy – zřízeny ústředními orgány a působí v jednotlivých částech území

-souhrn těchto vládních a ostatních výkonných orgánů státu tvoří část orgánů veřejné správy, mezi něž také náleží orgány místní samosprávy a zájmové samosprávy (orgány veřejnoprávních korporací)