VYPRACOVANÉ OTÁZKY

- v případě, že se monarcha nemůže z nějakého důvodu ujmout funkce (např. věk), vykonává za něj funkci regent, případně regentská rada

- méně pravidelným byl postup, kdy si monarcha stanovil svého nástupce sám

- výjimkou je situace, kdy je monarcha volen (ať na dobu určitou nebo na doživotí)

Rozsah práv a pravomocí

- s vývojem se měnila, stejně jako jeho reálný vliv

a) osobní privilegia: potvrzují panovníka jako suverénní osobnost (osobní nedotknutelnost), jeho majestát (nejvyšší důstojnost), politickou a trestní neodpovědnost

→ právo udělovat čestné tituly, řády, vyznamenání, držet čestnou stráž, používat čestné znaky, vyžadovat a dodržovat ceremoniální postupy

→ právo na důchod (apanáž) ze státního rozpočtu

b) privilegia spojena s ústavními vztahy

→ právo svolávat a rozpouštět parlament, jmenovat jeho členy

→ právo suspenzivního nebo absolutního veta

→ právo publikovat zákony, používat právo milosti, je to vrchní velitel ozbrojených sil

- dnes se jedná spíše o formální a reprezentativní funkce

- mnohdy bývá panovníkovo postavení deklarováno jako hlavy moci vládní a výkonné, což má ale zejména u parlamentních forem vlády spíše ústavně formální charakter (např. právo jmenovat předsedu a ministry vlády)

- mezi významné formy patří také oprávnění vystupovat jako nejvyšší představitel a zástupce státu navenek (např. uzavírat mezinárodní smlouvy, spolupůsobit v otázkách války a míru)

- typické je postavení britského panovníka, který „panuje, ale nevládne“, a to i když má právo rozpustit parlament (pouze na požádání předsedy vlády), užít absolutního veta (nebylo použito více jak 250 let) a má právo uzavírat mezinárodní smlouvy (vykonává to vláda a panovníka pouze informuje)

76. Hlava státu v republice

- zpravidla je individuální a nejčastěji nese označení prezident (státní, spolkový, federální, říšský atd.)

- nejvyšší představitel státu a nositel jeho suverenity navenek

- nejedná se o nejvyšší státní orgán

- je jen hlavou státu a jako občan nedisponuje ani osobními privilegii (které by ho favorizovaly ve vztahu k jiným občanům)

- lze se setkat i s kolektivní hlavou státu (např. regenti v San Marinu, státní rady nebo presidia v některých bývalých socialistických státech)

Ustavování

- až na výjimky platí volební princip

a) volení lidem – přímo (Francie, Rakousko) nebo nepřímo (USA – prostřednictvím volitelů)

b) voleni parlamentem (Švýcarsko)

c) volení speciálním kolegiem – obvykle sestává ze členů parlamentu a z delegátů spolkových zemí nebo administrativně teritoriálních jednotek (v případě unitárního státu), např. v SRN

Volební období

- v jednotlivých zemích je odlišné, nejčastěji od 1 roku (Švýcarsko) do 7 let (Francie, Itálie), střední délka činí 5 let (SRN, ČR) a 4 roky (USA)