VYPRACOVANÉ OTÁZKY

83. Přehled a charakteristika základních organizačních zásad veřejné a státní správy

Zásada subordinace (nadřízenosti a podřízenosti)

charakterizuje služební linii, která je mezi orgány státní správy vyjádřena mezi:

• orgány vyššími a nižšími (vládou a ministerstvy)

• orgány vyššího a nižšího stupně (mezi ústředními a územními orgány státní správy)

Zásada souřadnosti (koordinace)

- charakterizuje postavení orgánů veřejné správy působících na témže stupni (resp. vybavených stejnou mírou pravomoci a odlišující se předmětovou, nebo rozsahovou stránkou působnosti)

- koordinace – slaďování činnosti

Zásada koncentrace a dekoncentrace

→ koncentrace – soustřeďování výkonu veřejné správy u jednoho nebo u více orgánů státní správy, míra centralizace a decentralizace rozhodovacích pravomocí

→ horizontální dekoncentrace: distribuce věcné působnosti mezi sobě nepodřízenými orgány veřejné správy

→ vertikální dekoncentrace: přenášení části věcné působnosti ústředního orgánu na jeho nižší územní orgány

Zásada decentralizace

- přechod výkonu části veřejné správy na autonomní veřejnoprávní korporace

Zásada rezortního a územního uspořádání

→ rezortní: věcně specializovaný charakter vymezování a uplatňování působnosti orgánů

→ územní: ústřední orgány pro celé území, územní orgány pro určité území ve státě

Zásady monokratické a kolegiální

→ monokratická u orgánů státní správy

→ kolegiální u samosprávných orgánů (obecní, místní, regionální zastupitelstva, rady)

Zásady jmenovací a volební

→ jmenovací ve státní správě

→ volební zejména u orgánů samosprávy

84. Ústřední orgány státní správy

- představují poměrně rozsáhlou skupinu orgánů státní správy

- mezi jejich společné znaky náleží, kromě ústředního a výkonného charakteru, specializované věcné působnosti, řídící pravomoc vůči podřízeným územním orgánům státní správy

- odlišují se ústavně politickým postavením jejich vedoucího, který buď členem vlády je (ministr, státní sekretář, předseda) nebo jím není (ředitel, přednosta, předseda, prezident)

- způsoby ustanovování ministrů a vedoucích ostatních ústředních orgánů státní správy: převládá jmenovací princip (s odlišností plynoucích z jednotlivých forem vlády)

- mezi formy kontroly patří poslanecké interpelace, dotazy a kladení otázek

- funkční období: nemusí vždy korespondovat s funkčním nebo volebním období vlády, resp. parlamentu

Struktura ústředních orgánů

- odlišuje se tím, zda se jedná o orgán monokratického nebo kolegiálního typu:

• monokratický typ: v čele stojí jedna osoba (nejčastěji ministr nebo státní tajemník), jejíž pozice vyplývá z ústavní charakteristiky a jejími zástupci jsou zpravidla státní sekretáři, podsekretáři nebo náměstci

• kolektivní typ: v čele je nejčastěji předseda (plní jen organizační, řídící a reprezentativní funkce), podmínkou legitimity a platnosti rozhodování je usnesení kolektivního grémia