VYPRACOVANÉ OTÁZKY

Charakteristické znaky

→ subordinační vztahy vůči orgánům státní správy vyššího stupně, kdy vyšší orgány jsou v postavení služebně nadřízených subjektů

• vlády se zabývají řízením a koordinací činnosti hlavně místních orgánů státní správy, s vládou zpravidla působí některé z ministerstev

• resortní ministerstva řídí, organizují a koordinují činnosti a výkonu státní správy podřízenými místním i územním orgánům

→ instanční vztahy vyplývající z příslušnosti toho kterého orgánu vystupovat ve správním procesu

→ zásady monokratické a jmenovací, v čele orgánu stojí většinou vedoucí místního a téměř vždy vedoucí územního orgánu

Pravomoci

- místní orgány státní správy zpravidla disponují vydávat na základě zákonného zmocnění odvozené obecně závazné právní předpisy (čímž se odlišují od územních orgánů státní správy)

86. Charakteristika orgánů zajišťujících ochranu práva

- orgány ochrany práva jsou jedním z tří druhů státních orgánů (st. orgány: parlamentní, exekutivní, orgány ochrany práva)

- jejich úkolem je zjišťovat a ověřovat, zda nedošlo k porušení práva.

→ Soudy - rozhodují nezávisle, nestranně a samostatně v konkrétních věcech

→ Státní zastupitelství - zastupuje konkrétní zájem státu

→ Ombudsman - přijímání stížností občanů na jednání orgánů st. spr. či soudů

- právní ochranu zajišťují také subjekty, které nejsou státními orgány; nepatří do státního mechanismu. Jde o advokacii a notářství.

- některé prostředky stanovují i mezinárodní úmluvy

→ Mezinárodní soudní dvůr v Haagu (OSN)

→ Mezinárodní trestní soud v Haagu

→ Evropský soudní dvůr v Lucemburku

→ Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku

87. Základní znaky soudnictví a soudní pravomoc

Soudní pravomoc

• civilněprávní: rozhodování sporů o právo mezi stranami

• trestně právní: rozhodování o vině, případně o trestu

• správněprávní: přezkoumávání rozhodnutí vydaných právními orgány ve správním řízení

• ústavněprávní: rozhodování o ústavnosti zákonů a jiných právních předpisů, popř. i individuálních právních aktů

→ soudnictví prodělalo se vznikem moderního státu značné změny

- v období absolutistické vlády panovník odstraňoval instituty stavovského soudnictví a výkon podřizoval zpravidla sobě

- kabinetní justice: panovník měl možnost věc rozhodnout místo soudu, mohl udělovat milosti a zastavit jednání

- panovník měl také právo soudy poučovat, dávat jim pokyny, trestat je, soudci byli v podstatě státní úředníci, kteří funkci vykonávali nepřetržitě (soudní mašinerie)

- soudní řízení bylo současně ovládáno inkviziční (vyšetřovací) zásadou => povinnost soudu vyhledat důkazy pro i proti a rozhodnout

- v 17. a 18. století jsou významné požadavky na oddělení mocí