9.-10._Vyvoj_ceskoslovenskeho_prava_v_letech_1945_O_1989_O_handout
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
V prvním typu se pouze rozoraly meze a společně využívala technika a vynakládala práce při osevu a sklizni, přičemž každý dostával výtěžek ze svých polí.
Ve druhém typu se výtěžek rozděloval ze společném sklizně a měřítkem byla velikost vložené půdy
Ve třetím typu se zohledňovalo více množství vložené práce, ale roli stále hrál vložený majetek.
Ve čtvrtém typu se nebral ohled na vložený majetek. Tento typ se v pozdějším vývoji stal normou.
Zpočátku vznikly spíše nižší typy v reakci na agitační akce nebo z iniciativy drobných rolníků. Poté ale začal administrativní nátlak pod heslem prohloubení kolektivizace, který vyvrcholil v roce 1952, kdy byla správa JZD převedena na ministerstvo zemědělství. Používaly se represe a hrozby (zneužívání norem trestního a správního práva).
V oblastech s většinou státně nespolehlivého obyvatelstva byla zřízena instituce správních komisí s identickými pravomocemi jako národní výbory↩
Prováděcí dekret prezidenta republiky 18/1944 Úř. Věst.↩
„Zastupitelské orgány a orgány veřejné správy ve všech jejich oborech“↩
O konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa↩
Existovaly však výjimky a to osoby, které se aktivně podílely na boji za zachování celistvosti a osvobození Československa. O↩
Na tyto zákon navazoval Ďurišův program, vyhlášení v Hradci Králové (Hradecký program). Bylo vytyčeno heslo „půda patří těm, jež na ni pracují“ a šest nových bodů – 1. dokončení konfiskace půdy, 2. revize první pozemkové reformy, 3. rozdělení veškeré půdy nad 50 ha (i menší rozlohy, pokud na ni vlastník nepracuje), 4. uzákonění národního pojištění pro rolníky, 5. zavedení jednotné zemědělské daně, 6. zvýhodnění úvěru a odstranění rozdílu mezi cenami průmyslových a zemědělských výrobků. Toto narazilo na odpor demokratických stran, ale u venkovanů získal komunistům podporu.↩
To se v roce 1948 ještě zvedlo, když komunisté zavedly novelou onoho zákona progresivní zdanění (7 až 20%), přičemž nejvyšší částku platily rodiny s majetkem nad 20 milionů Ksč.↩
Právo autorské, směnečné, obchodní či šekové↩
Vznikl proto, aby bylo zajištěno jednotné posuzování trestných činů podle zákona č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky.↩
Kromě hlavního přelíčení se účastnili jednání jen tehdy, kdy to zákon výslovně stanovil↩
Vojenské soudy tvořily samostatnou soustavu – nižší vojenské soudy – vyšší vojenské soudy – nejvyšší vojenský soud; podle trestního řádu 87/1950 Sb.↩
Sbor národní bezpečnosti↩
Náboženské obřady mohly být vykonány až poté – tzn. zavedení obligatorního civilního sňatku↩
Tím bylo myšleno společenské vlastnictví, kterému byla poskytována zvláštní ochrana.↩
V této části byly ustanoveny 3 druhy vlastnictví: vlastnictví soukromé, osobní a socialistické, které se dělilo na státní a družstevní vlastnictví. Vyšší formou socialistického vlastnictví bylo státní vlastnictví.↩
Chaos vznikl v majetkových poměrech v následujících letech. Zákonodárce k tomuto kroku vedly poměry, které panovaly v zemědělských družstvech, protože s touto zásadou by budovy vystavěné za finance družstva připadly majitelům půdy.↩
Největší pozitivum, které nový občanský zákoník přinesl, byla unifikace občanského práva na celém území československého státu, čímž byla odstraněna dvojkolejnost právního řádu, která vznikla v roce 1918 recepcí uherského a rakouského práva.↩
Původně znal občanský zákoník pouze tři dědické třídy↩