9.-10._Vyvoj_ceskoslovenskeho_prava_v_letech_1945_O_1989_O_handout

Ve vztahu k dětem se již neužívalo pojmu rodičovská moc, nýbrž se hovořilo o právech a povinnostech rodičů k dětem. Při společenské kontrole výchov dětí byla výrazně posílena moc národních výborů.

Občanské právo

Občanský zákoník z roku 1950 – č. 141/1950 Sb.

Občanský zákoník z roku 1950 je také někdy označován jako střední kodex. Jeho vypracováním byla pověřena kodifikační komise pod vedením V. Knappa. Ideologicky a věcně vycházel z ruského občanského zákoníku z roku 1922, stalinské ústavy (1936) a předválečného návrhu občanského zákoníku (1937).

Dělí se na 6 částí - první částí jsou úvodní ustanovení (§1 - 3), obecná část (§4 - 99), následují věcná práva (§100 - 210), závazková práva (§211 - 508) a nakonec dědická práva (§509 - 561). Zákoník byl zakončen přechodnými a závěrečnými ustanoveními (§562- 570).

Konečná verze se velmi lišila od prvního návrhu, který neobsahoval úvodní ustanovení. V novém občanském zákoníku se vyskytovaly nové nebo nově pojmenované principy. Bylo rozlišeno několik druhů vlastnictví, mezi kterými bylo preferováno socialistické vlastnictví14. Byl zdůrazňován zájem společnosti. Bylo zrušeno obchodní právo, protože se v novém režimu nevyskytoval žádný obchodní zákoník ani žádná norma, která upravovala živnosti.

Úvodní ustanovení obsahovalo nejobecnější principy, na kterých byl občanský zákoník postaven. V obecné části bylo vysvětleno, co se rozumí osobami, věcmi a právy, také byly vymezeny náležitosti právních úkonů a bylo upraveno zastupování, zmocnění, promlčení a počítání času.

Věci byly vymezeny velmi úzce - jenom ovladatelné hmotné předměty a síly přírodní, které slouží lidským potřebám. Tímto byly vyloučeny z práva věci nehmotné. V třetí části zákoníku se objevily zásadní novinky, které upravovaly vlastnické právo, ale také věcná břemena. Když zákonodárce vymezoval vlastnictví, vycházel ze sovětských právních předpisů, které se už promítly do Ústavy z 9. května15.

Družstevní vlastnictví bylo označeno za nižší formu, ale nebylo v zákoníku dále rozvedeno. Novinkou bylo osobní vlastnictví, které bylo úzce spojeno se socialistickým vlastnictvím. Byl v něm určen majetek jednotlivců, který představovaly předměty osobní a domácí potřeby, úspory nabyté prací, nebo rodinné domky. Osobní majetek byl prohlášen za nedotknutelný, ale měl se při jeho používání brát zřetel i „na práva zaručená občanu i na jeho závazky vůči socialistické společnosti“. Jako poslední bylo upraveno soukromé vlastnictví. Od osobního vlastnictví se lišilo tím, že se vztahovalo k výrobním prostředkům, především k půdě. Držba byla také upravena v rámci občanského zákoníku ve výkladu vlastnictví. Byla ovšem upravena mnohem úžeji než v předešlém právním předpise a poskytovala stejné právo jako vlastníkovi. Dále byl zaveden jednotný princip věcných břemen. Další velkou změnou občanského zákoníku bylo opuštění zásady superficies solo cedit16.