9.-10._Vyvoj_ceskoslovenskeho_prava_v_letech_1945_O_1989_O_handout

Místní lidové soudy byly zřízeny v obcích a na pracovištích. Odvolání proti jejich rozhodnut přezkoumávaly okresní soudy. Soudci místních lidových soudů byli voleni shromážděním občanů, nemuseli mít právnické vzdělání. Zvolen mohl být každý, kdo dosáhl 21 let, „požíval mezi občany všeobecné vážností a důvěry“ a „byl ostatním občanům příkladem v práci, veřejné činnosti a osobním životě.“

Federativní režim znamenal nutnost další reorganizace. Zrušeny byly místní lidové soudy a soudy se nyní dělily na republikové a federální. Republikovými byly okresní a krajské soudy, dále pak Nejvyšší soud republiky. Pod federální spadal Nejvyšší soud ČSSR a vojenské soudy.

Trestní právo

Zákon na ochranu lidově demokratické republiky č. 231/1948 Sb. Zahrnoval i tresty za vlastizradu, vyzvědačství, nepřekažení nebo neoznámení trestného činu atd. Na základě tohoto zákona bylo vydáno přes 230 rozsudků smrti, desítky tisíc lidí putovaly do pracovních táborů nebo vězení. V porovnání s č. 50/1923 Sb. z. a n. obsahoval mnohem vyšší tresty. Zločiny uvedené v tomto zákoně byly souzeny státním soudem.

Po právnické dvouletce byly vydány první trestní kodexy, které platily na celém území ČSR - trestní zákon (č. 86/1950 Sb.) a trestní řád (č. 87/1950 Sb.).

Trestní zákon č. 86/1950 Sb.

Trestní zákon měl chránit zájmy pracujícího lidu, lidově demokratickou republiku a socialistickou výstavbu., Bylo stanoveno několik druhů postižitelných deliktů: trestný čin a přestupek (který je pro společnost méně nebezpečným typem deliktu). Je nutné podotknout, že projednávání přestupků bylo vyloučeno z kompetence soudů ve prospěch národních výborů. Zákonodárce vyšel z předpokladu materiálního pojetí trestného činu, kdy je stanoveno, že trest není bez viny. Trestal se také pokus o trestný čin, ale i návod a pomoc k jeho spáchání. Navíc se zvýšila hranice trestní odpovědnosti ze 14 na 15 let. Trest byl primárně určen k zneškodnění „nepřítele pracujícího lidu“ a jeho účel byl ovlivněn převážně třídním přístupem. Velmi vágní byla formulace některých skutkových podstat, naopak bylo zakotveno velké množství hlavních a vedlejších trestů, přičemž bylo zakázáno ukládat samostatně vedlejší tresty.

Mezi hlavními tresty můžeme najít trest smrti a jeho zmírnění na doživotí, odnětí svobody na maximálně 25 let. Ovšem v novém trestním zákoníku nenajdeme peněžní trest, protože bylo rozhodnuto, že „sloužil majetným vrstvám.“ Peněžní tresty byly nahrazeny majetkovými tresty převzatými ze sovětského práva, které plnily především výchovnou funkci - průběžné strhávání z platu po určitou dobu. S tímto trestem byla spojena možná změna pracovního zařazení, která byla vynucena soudním rozhodnutím. Do vedlejších trestů dále patřila ztráta státního občanství, zákaz činnosti a další. Po vykonání vlastního trestu bylo umožněno zařadit odsouzeného až na dva roky do tábora nucených prací