9.-10._Vyvoj_ceskoslovenskeho_prava_v_letech_1945_O_1989_O_handout

V závazkovém právu se také vyskytly změny oproti předchozímu právnímu předpisu. Byly zavedeny smluvní typy, které se v něm předtím nevyskytovaly. Navíc byly do občanského zákoníku začleněny smluvní typy, které se předtím nacházely v obchodním zákoníku. Starým formám byl dán nový obsah.

Dědické právo se vyznačovalo směřováním k upevnění rodinného kruhu v užším slova smyslu. Proto také bylo preferováno dědění ze zákona (intestátní posloupnost), a kvůli tomu byl zúžen okruh možných dědiců. Dědictví se nabývalo okamžikem smrti zůstavitele a občanský zákoník nepřevzal formu ústní závěti, manželskou smlouvu ani vzájemné testamenty.

Nový občanský zákoník17 byl plný paradoxů stejně jako doba, v níž vznikl. Objevila se v něm sovětizace právního řádu, přesto si udržel vysokou legislativní úroveň. Upřednostňoval socialistické vlastnictví, avšak stále připouštěl status soukromého vlastnictví.

Občanský zákoník z roku 1964 – 40/1964 Sb.

Koncem padesátých let bylo soudruhy konstatováno, že platný občanský zákoník „plně neodráží poměry a vztahy, které se v naší společnosti v dané etapě vývoje socialismu vytvořily“. Po vydání socialistické ústavy se proto začalo uvažovat o vydání nového občanského zákoníku. Ten byl notně okleštěn, anžto postupně docházelo k odluce jednotlivých odvětví – separátně vyšel zákon o rodině (94/1963 Sb.), zákoník práce (65/1965 Sb.), hospodářský zákoník (109/1964 Sb.) a zákoník o mezinárodním obchodu (101/1963 Sb.)

Občanský zákoník, vydaný 26. 2. 1964, byl uveden preambulí a jeho text se členil na úvodní Zásady občanskoprávních vztahů, a osm částí s 524 paragrafy.

První část zákoníku obsahovala obecná ustanovení – charakterizovány zde byly základní pojmy jako občanskoprávní vztahy, jejich účastníci, právní úkony atd.

Druhá část se věnovala socialistickému společenskému vlastnictví a osobnímu vlastnictví. Třetí část byla věnována osobnímu užívání bytů, jiných místností a pozemků. Čtvrtá se zabývala službami.

V šesté části byly upraveny záležitosti týkající se odpovědnosti za škodu a za neoprávněný majetkový prospěch. V sedmé části pak bylo upraveno dědické právo18. Osmou část tvořila závěrečná a přechodná ustanovení.

• Zemědělsko-družstevní právo

Vzniklo z potřeby regulovat specifické vztahy, které se rozvinuly po roce 1948. Šlo především o vztahy mezi družstevními zemědělci a JZD. Výchozím byl předpis č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech. Předlohou byl kompletně sovětský vzor! Zpočátku bylo sdružování dobrovolné za účelem scelování půdy, mechanizace zemědělských prací, zvelebení rostlinné a živočišné výroby a usnadnění práce venkovských žen. Mohla se konstituovat družstva původně tří, později čtyř typů: