ČPD_Kabrheloviny

. 24 - RAKOUSKO-UHERSKÉ VYROVNÁNÍ – MEZINÁRODNÍ A DOMÁCÍ 

PŘÍČINY

, OBSAH, VÝZNAM, ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA UHERSKÉHO PRÁVA 

V druhé polovině šedesátých let se postavení monarchie začalo zhoršovat. Po katastrofální 

porážce u Hradce Králové (lze se také setkat s označením bitva u Sadové; 2. 7. 1866) od 

Prusů bylo Rakousko nuceno opustit Německý spolek (který 23. 8. 1866 stejně zanikl) a 

přenechat hegemonii v Německu jako takovém, Prusku (které si vytvořilo Severoněmecký 

spolek).  

Bylo tak třeba konsolidovat vztahy na vnitropolitické úrovni. Klíčovou otázkou na této 

úrovní byla ta maďarská. Souběžně s jednáním o míru s Pruskem začal František Josef I. 

jednat s Gyulou Andrássym. Ten mu předložil jednoznačný požadavek na dualizaci říše, na 

kterém se počátkem roku 1867 obě strany dohodly. Císař obnovil uherskou ústavu 

(bratislavskou z roku 1848) a jmenoval uherskou vládu. Sám se dal korunovat uherským 

králem. Celá záležitost byla ze strany Uher vyřešena přijetím článku 12 z 12. 6. 1867 

(„rakousko-uherské vyrovnání“). 

Vyrovnáním se doposud celistvá monarchie rozdělila na dva subjekty – Předlitavsko a 

Zalitavsko. Uherská koruna byla uznána za samostatný stát, který měl vlastní sněm a vlastní 

ministerstvo, byl však s Předlitavskem spojen osobou panovníka, dále také zahraničními 

věcmi, vojenstvím a financemi. Výsledný subjekt bylo tedy možné charakterizovat jako 

personální unii s prvky reálné unie. Pro výkon společných záležitostí byly zřízeny tzv. 

delegace (60 členů z Předlitavska, 60 ze Zalitavska).  

V obou subjektech byl dualismus právně zakotven následovně: v Předlitavsku zákonem č. 

146/1867 ř. z. („delegační zákon“, součást prosincové ústavy), v Zalitavsku zákonným 

článkem XII/1867. 

ČPD – OTÁZKY KE ZKOUŠCE; pro PrF MUNI 2012 Miloslav Kabrhel 

 42 

OTÁZKA Č

. 25 - PROSINCOVÁ ÚSTAVA 1867 A UHERSKÁ ÚSTAVA 1867 

PROSINCOVÁ ÚSTAVA 

Prosincová ústava, mající svou platnost v Předlitavsku (které tvořilo celkem 17 zemí),