ČPD_Kabrheloviny

nebo správní cestou, v případech stanovených zákonem 

b) mezi zemským zastupitelstvím a nejvyššími vládními úřady, jestliže každý z nich 

nárokuje dispoziční a rozhodovací právo v nějaké administrativní záležitosti, 

c) mezi autonomními zemskými orgány různých zemí v záležitostech, přidělených do 

jejich péče a správy. 

č. 4 – Otázku, zda rozhodování případu přísluší říšskému soudu, posuzuje toliko a jedině sám 

říšský soud, jeho rozhodnutí vylučují každé další odvolání jakož i nastoupení jiného pořadu 

práva. 

ZÁKON Č. 144/1867 O MOCI SOUDCOVSKÉ 

Tento zákon garantoval nezávislost soudců, veřejnost procesního řízení a v zásadě se 

oddělovalo soudnictví od výkonu státní správy.  

čl. 3 - Moc soudů vojenských vyměřena bude zvláštními zákony. 

čl. 6 - Soudcové jsou u vykonávání svého úřadu soudcovského samostatní a nezávislí. 

čl. 12 - Pro království a země v radě říšské zastoupené zřízen jest soud nejvyšší a kasační ve 

Vídni. 

čl. 14 - Správa soudní bude od administrace ve všech instancích oddělena. 

ZÁKON Č. 145/1867 O VYKONÁVÁNÍ VLÁDNÍ MOCI 

Kromě pro chod státu stěžejních ustanovení o božské podstatě panovníka upravoval jeho 

postavení vůči ministrům a stanovuje základní pravidla pro výkon státní správy. Vyhlášení 

říšského zákona vyžadovalo dle čl. 10 kontrasignaci příslušného ministra. 

čl. 1 - Císař jest posvátný, neporušitelný a neodpovědný. 

čl. 2 - Císaři přísluší vykonávati moc vládní skrze odpovědné ministry a skrze úředníky 

a zřízence pod nimi postavené. 

čl. 5 - Císaři náleží vésti vrchní velitelství nad zbrojnou mocí, prohlašovati válku a činiti 

pokoj. 

ČPD – OTÁZKY KE ZKOUŠCE; pro PrF MUNI 2012 Miloslav Kabrhel 

 45 

čl. 12 - Všichni služebníci státní odpovídají z toho v mezech své úřední působnosti, aby se 

základní zákonové státní zachovávali a práce dle zákonů říšských i zemských konaly.