ÚP otázky 117 stran

24.3 Hlavní město a státní symboly

• hlavní město ČR = Praha je samostatnou územní jednotkou, která není součástí žádného správního kraje, ale je obcí jako základní ÚSC a současně krajem, který se dále člení na městské části

• postavění hlavního města upraveno v čl. 13 Ú: „Hlavním městem České republiky je Praha.“, a dále v zákoně č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze

• státní symboly upraveny v Ústavě (čl. 14), v zákoně č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, a v zákoně č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů ČR

• význam symbolů: jejich prostřednictvím je ztělesňována a přímo symbolizována existence státu navenek a současně příslušnost k tomuto státu, identifikační prostředky v mezinárodní politice

• Ústava jmenuje v čl. 14 tyto státní symboly

  • velký a malý státní znak = základní státní symboly

  • státní barvy = bílá, červená a modrá, pořadí je závazné

  • státní vlajka = původní vlajka ČSR

  • vlajka prezidenta republiky = čtvercová s nápisem Pravda vítězí

  • státní pečeť = symbolizuje ČR zejména v rámci mezinárodních vztahů

  • státní hymna = první sloka písně Františka Škroupa a J. K. Tyla Kde domov můj

• jiné formy symbolizující stát:

  • dny (státní svátek, památný a významný den, řádové dny)

  • státní vyznamenání (Řád bílého lva, Řád TGM, Medaile Za hrdinství a Za zásluhy)

  • dále Koruna česká, Praha, korunovační klenoty, hlava státu, Pražský hrad, národní kulturní památky

25 Ústavní základy právního systému v ČR. Nomenklatura a vzájemné vztahy pramenů práva v ČR. Vztah k právu Evropské unie.

25.1 Prameny práva v ČR

• naše právo spadá do kontinentálního právního systému → základním pramenem jsou tedy obecně závazné normativní akty

• prameny v materiálním smyslu = faktory podmiňující podobu formálních pramenů a jejich obsah, materiální společenské vztahy, prameny v politickém smyslu, prameny v ideovém smyslu

• prameny ve formálním smyslu:

  • obecně závazné normativní akty – právní předpisy = právní akty orgánů s legislativní pravomocí, publikované stanoveným způsobem ve stanovené formě a obsahující právní normy jako obecně závazná pravidla chování

    • ústavní zákony

    • běžné zákony

    • zákonná opatření senátu

    • nařízení vlády

    • vyhlášky ministerstev, ústředních správních orgánů, ČNB

    • právní předpisy krajů a obcí

  • smlouvy: normativní povahu mají jen kolektivní smlouvy (pracovní, M smlouvy)

  • precedens: v ČR není pramenem práva, výjimkou jsou nálezy ÚS, kterými se ruší soudní předpis (negativní zákonodárce)

  • obyčeje: nejsou u nás pramenem práva, ale jsou relevantní při interpretaci psaného práva

  • literatura: není pramenem práva, význam pro praxi

  • historické dokumenty: nejsou pramenem práva

  • rozum: jen v anglosaském systému

25.2 Vztah k právu Evropské unie

• evropské právo = specifická část mezinárodního práva se stále silnějšími federativními prvky, stále více získává hybridní charakter (obsahuje elementy mezinárodního i vnitrostátního práva) → nadstátní právní systém, evropský právní řád

• vztah práva EU a vnitrostátního práva

  • čl. 10 Ú = monistická koncepce podle tohoto článku → „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“

  • princip aplikační přednosti evropského práva před právem vnitrostátním

  • evropské právo má podmíněnou přednost bez toho, aby to bylo přehodnocené domácím ÚS, tuto přednost má do doby, než národní ÚS poví, že evropské právo přechází svoje meze