ÚP otázky 117 stran

53.2 Koncepce dělby moci

• čl. 2/1 Ú zakotvuje princip dělby moci; Ú hovoří o 3 typech orgánu SM - zákonodárné, výkonné a soudní orgány, které plní jednotlivé státní funkce:

  • zákonodárství = PS a Senát (čl. 15)

  • výkon zákonů v nejširším smyslu = prezident (čl. 54/1), vláda (čl. 67/1) a další správní úřady (čl. 79/1), orgány územní samosprávy a státní zastupitelství (čl. 80)

  • soudnictví = soudy (čl. 81)

• vztahy mezi jednotlivými státními orgány jsou založeny na principu parlamentní formy vlády; státní moc ČR je jednotná v tom směru, že má jediný zdroj moci = lid; její dělbou proto třeba rozumět stav, kdy lid tuto moc vykonává prostřednictvím zvláštních soustav orgánů, které naplňují jednotlivé funkce SM z hlediska vytyčení obecných pravidel chování, jejich realizace, ochrany jejich zachování

• koncepce dělby moci

  • formální: dle formy právních aktů typických pro určitou moc či funkci (každý zákon je projevem moci zákonodárné,…)

  • materiální: dle obsahu aktů, nejvýznamnější (každý akt obsahující obecná pravidla chování abstraktně vymezených subjektů je přiřazován k ZM, každý akt aplikace obecných předpisů k VM a každý akt řešící spor mezi stranami k SM)

• kontrola navzájem i uvnitř mocí → Ú váže určitá oprávnění výslovně na určitou moc (materiální hledisko) a poté v jejím rámci adresně na konkrétní orgán jako Parlament, jeho komory, prezidenta, vládu (subjektivní hledisko)

53.3 Stát jako právnická osoba

• z hlediska subjektů práva je stát také právnickou osobou; moderní stát má tedy status korporace (společenství občanů)

• v případě jeho mocenského působení (vymezeného normami veřejného práva) vůči subjektům na daném území má stát povahu veřejnoprávní korporace → v tomto případě můžeme hovořit o jeho nadřazeném působení

• avšak stát jako subjekt soukromého práva je v rovném postavení s ostatními subjekty práva

54 Ústavní pojetí státního orgánu a jeho právní status – přehled základních složek. Kompetenční spory před Ústavním soudem a Nejvyšším správním soudem. Zvláštní senát podle zákona č. 131/2002 Sb. a jeho význam.

54.1 Ústavní pojetí státního orgánu

• státní orgán je součástí mechanismu uskutečňování státní moci lidu prostřednictvím zákonodárství, jeho výkonu a soudnictví

• při plnění těchto funkcí je státní orgán vybaven pravomocí = oprávněním vystupovat v rámci své působnosti jménem státu a vydávat při tom právně závazná rozhodnutí

• pojem právního statutu státního orgánu slouží k vyjádření právně zakotvených a stanovených znaků konkrétního státního orgánu, které jej charakterizují jako státní orgán a současně odlišují od jiných státních orgánů, tedy dovolují přesnou identifikaci v soustavě státních orgánů

• východiskem pro výklad statusu jsou tyto znaky:

  • název, sídlo, určení místa v soustavě státních orgánů (nadřízenost, podřízenost, na kom je závislý, komu odpovídá, kdo ho kontroluje), způsob zřízení (přímo Ú nebo dle pravidla čl. 79/1 a 91 Ú zákonem), způsob ustavení (jde o obsazení funkcí v rámci státního orgánu konkrétními osobami, jedná se o IPA: jmenování, volba…)

  • nároky na výkon funkce ve státním orgánu (občanství, věk, bezúhonnost…)

  • složení státního orgánu (individuální, monokratický nebo sborový, kolegiální)

  • struktura státního orgánu (u kolegiálního orgánu, relativně samostatné složky: sněmovny)

  • vnitřní organizace státního orgánu (organizační, pomocné, řídící a pomocné orgány)

  • pravomoc a formy činnosti (základní druhy činnosti - zákonodárná (legislativa), výkonná (exekutiva), soudní (judikativa); pravomoc = státně mocenské oprávnění vydávat jménem státu závazné právní akty

  • působnost = okruh vztahů, v jejichž rámci se uplatňuje pravomoc státních orgánů (věcná určuje okruh vztahů, osobní určuje okruh osob, časová určuje, ve které době může svou pravomoc uplatnit, prostorová je významná z hlediska dělení orgánů na ústřední, územní, místní, funkční určuje, kdo z příslušných orgánů může rozhodnout)

  • organizační pravidla činnosti: určují postup, kterým státní orgán uskutečňuje svou činnost

  • časová pravidla: časový úsek, ve kterém orgán může/musí jednat (volební období)

  • procedurální pravidla: stanoví, jakým způsobem může orgán přijímat rozhodnutí

  • právní status funkcionáře státního orgánu: práva a povinnosti vyplývající z funkce

  • formy odpovědnosti státních orgánů za plnění funkce: kdo před kým odpovídá