ÚP otázky 117 stran

58.1 Právní status parlamentu

• právní status Parlamentu vyjadřuje jeho znaky a umožňuje odlišení od jiných orgánů:

  • název a sídlo

  • místo Parlamentu v soustavě státních orgánů

  • způsob zřízení a ustavení P

  • složení P a nároky na výkon funkce jeho člena

  • struktura P

  • vnitřní organizace P

  • pravomoc a působnost P

  • organizační pravidla činnosti sněmoven

  • postavení členů státního orgán

  • formy odpovědnosti za výkon svěřené funkce

• parlament je zákonodárným orgánem ČR, není korporací ani PO, jeho jednání je přičítáno ČR

• právní status parlamentu je dán jeho zakotvením v Ú a zákoně o jednacím řádu PS a Senátu

• parlament a komory mají neutrální tradiční označení, zákon o sídle Parlamentu ČR stanoví, že P sídlí v hlavním městě ČR a prohlašuje jej za národní kulturní památku a vlastnictví ČR

• Ú výslovně o parlamentní formě vlády nehovoří, rovněž není charakterizován jako nejvyšší orgán státní moci ČR, to by odporovalo principu dělby moci

58.2 Místo parlamentu v soustavě státních orgánů

• P a prezident: prezident není P politicky odpovědný, P mu však může stanovit působnost prostřednictvím ústavních a obyčejných zákonů, prezident může P za určitých podmínek rozpustit, má právo suspenzívního veta vůči zákonům, Senát může k ÚS podat žalobu proti prezidentovi za velezradu

• P a vláda: ve vztahu k ní vystupuje především PS, vláda jí odpovídá za výkon své funkce, může ji pořádat o vyslovení důvěry a může jí být PS vyslovena nedůvěra

• P a ÚS: ÚS má možnost přezkoumávat ústavnost jeho zákonů a IPA, řeší spory uvnitř P

• P a obecné soudy: soudy jsou na ZM organizačně a funkcionálně nezávislé, jsou však vázány zákony, které může výlučně přijímat P

• P a Nejvyšší kontrolní úřad: spolupráce při kontrole hospodaření výkonné moci se státními financemi a majetkem

58.3 Srovnání se systémem vlády shromáždění

• přijetím Ú ČR došlo k zásadní změně v koncepci vztahů mezi nejvyššími státními orgány, byla opuštěna dosavadní koncepce formy vlády, kterou lze označit jako formu vlády shromáždění → ta byla zavedena Ú 1960, která odstranila většinu zbytků parlamentní formy vlády; postavení Federálního shromáždění vycházelo z koncepce zákonodárného sboru jako reprezentanta pracujícího lidu koncentrujícího v sobě všechna mocenská oprávnění (vlastní rozhodnutí však probíhalo úplně někde jinde); Federální shromáždění bylo charakterizováno jako nejvyšší orgán státní moci ČSSR, což mělo značit, že má všeobecnou působnost, je nadřazeno všem státním orgánům, které od něj odvozují své postavení a pravomoc, je funkcionálně nadřazeno všem státním orgánům, kterým může určit směry jejich činnosti a kontrolovat je a je funkčně i organizačně nezávislé na jiných orgánech

• Ú ČR opustila tento systém formy vlády a vrátila se k základům, na kterých bylo budováno postavení parlamentu v době 1. republiky