ÚP otázky 117 stran

55.4 Inkompatibilita v ústavním právu

• inkompatibilita = vyloučení možnosti, aby jedna osoba zastávala souběžně určité funkce

• neslučitelnost funkcí = v tomto případě není možné být současně ve 2 funkcích a lze mít jen jednu nebo druhou

• neslučitelnost výkonu funkcí = v tomto případě je možné být držitelem obou funkcí, je však možno vykonávat pouze jednu z nich

• pravá neslučitelnost = v případě střetu 2 veřejných zájmů

• nepravá neslučitelnost = v případě střetu nějakého veřejného zájmu (výkon poslanecké funkce) a soukromého zájmu (řízení podniku)

56 Základní východiska úpravy zákonodárné moci z hlediska státních funkcí. Pojem a význam zákona a zákonodárné moci v ústavním právu.

• Parlament je jediným orgánem zákonodárné moci v ČR

• pojem zákonodárné moci a zákona obsahem druhé hlavy Ústavy (čl. 15-53) → úprava celkového postavení nositele zákonodárství = Parlamentu, včetně všech ostatních funkcí, které kromě zákonodárné tento státní orgán vykonává

• zákonodárná moc je jednou z pravomocí svěřených Parlamentu, je však pravomocí výlučnou; spočívá v oprávnění vydávat zákony jako zvláštní právní předpisy, které tvoří základ právního řádu ČR; projevuje se to zejména v těchto oblastech:

  • zákon je podkladem pro uplatňování státní moci a současně i mezí státní moci ve vztahu k jednotlivci (SM lze uplatňovat jen v mezích stanovených zákonem → čl. 2/3 L, 2/4 Ú, 2/3 L)

  • zákon je podkladem pro normotvornou činnost jiných státních orgánů (79/3 Ú → zákonné zmocnění pro ministerstva a jiné orgány; 104/3 Ú → vyhlášky samosprávy)

  • zákon je měřítkem právnosti výkonů nařizovací moci výkonných orgánů (78 Ú)

  • zákon je jediným prostředkem ke zřizování orgánů výkonné moci (79/1 Ú)

  • na zákony je vázán výkon soudnictví (působnost a organizaci soudů stanoví zákon)

• obsah zákona je přitom určen ústavními zákony, mezinárodními závazky státu a judikaturou ÚS

• omezení zákonodárné moci plynou jednak výslovně z ustanovení Ú, LZPS a MS dle Čl. 10 Ú, jednak jsou implicitně obsažena v základních principech konstitucionalismu, jako jsou principy demokracie (většina, právní stát…) → zákonodárná moc může přijímat zákony určitého obsahu a v určitém směru (např. z principu právního státu plynou pro ZM příkazy právní jistoty → zákaz retroaktivních zákonů…)

• Ú rozlišuje mezi zákony v materiální a formálním smyslu; formálním zákonem je každý akt Parlamentu vydaný stanoveným způsobem, splňující obsahové náležitosti a označený jako zákon, popř. zákonné opatření

• výhrada zákona = pojem je spjat s teorií dělby moci, kdy měl zajišťovat provádění Ú parlament a nikoliv výkonná moc; měl zejména chránit před zásahy výkonné moci do osobní svobody a vlastnického práva; zárukou měl být parlament, dnes se navíc předepisují podmínky, za kterých může být zákon vydán (Čl. 12/3, 14/3 L)