ÚP otázky 117 stran

55.2 Poslanecké a senátorské kluby

• poslanecké kluby nejsou orgány Parlamentu, nýbrž organizačními jednotkami především politických stran v Parlamentu a projevem sdružovacího práva poslanců na půdě Parlamentu

• kluby nejsou považovány za orgány politických stran, neboť za ně nemohou jednat jejím jménem

• základní zásadou klubového sdružení je princip vázanosti kandidátní listinou pro volby do PS a stranickou zásadou, podle které se poslanci mohou sdružovat v poslaneckých klubech, a to podle příslušnosti k politickým stranám, za něž kandidovali ve volbách

• poslanci příslušející k jedné politické straně mohou vytvořit pouze jeden poslanecký klub; při porušení tohoto pravidla však není stanovena žádná sankce

• podmínky pro vznik klubu se odvozují ze zákona o jednacím řádu PS a z volebních výsledků; klub proto musí mít nejméně 10 členů (při poklesu pod tuto hranici se ruší), přičemž poslanec může být členem pouze jednoho klubu; výjimkou je vznik klubu z poslanců, kteří se v průběhu voleb stali nezávislými; takový klub však nemá nárok na poměrné zastoupení v orgánech Sněmovny a na příspěvek z rozpočtu, takže je výrazně znevýhodněn

• kluby splňující základní podmínky mají právo na příspěvek z rozpočtu PS podle počtu svých členů

• senátorské kluby: pro kluby v Senátu lze přiměřeně používat pravidla JŘPS; sdružování senátorů není povinností, nýbrž jejich právem, avšak jen v případě zvolení nejméně 5 senátorů, které přihlásila k registraci určitá politická strana; ti se ale mohou sdružit pouze do jednoho klubu, popř. do něj po zvolení přistoupit, což souvisí s principem permanence činnosti Senátu

• nezávislý senátor nebo senátor přihlášený k registraci stranou, která nemá dostatečný počet senátorů, může se souhlasem klubu přistoupit, klub se ale může ustavit i z 5 nezávislých senátorů nebo senátorů přihlášených politickou stranou, která nedosáhla 5 mandátů

• nezařazení senátoři a senátoři, kteří přestali být členy nějakého klubu, mohou vytvořit klub, takový klub však nemá nárok na poměrné zastoupení v orgánech Senátu

55.3 Kontrola střetu zájmů

• zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů řeší střet zájmů jen formou obecných zákazů zneužívání moci, informací a postavení a evidencí podnikatelské a jiné výdělečné činnosti poslanců a senátorů; fakticky je možná pouze regulace, nikoliv odstranění těchto jevů

• střetem veřejného zájmu se zájmem osobním se rozumí jednání, popřípadě opomenutí veřejného funkcionáře, které ohrožuje důvěru v jeho nestrannost nebo při němž funkcionář zneužívá svého postavení k získání neoprávněného prospěchu pro sebe nebo jinou FO či PO

• poslanec nebo senátor nesmí využívat svého postavení, pravomoci nebo informací získaných při výkonu pro sebe nebo jinou osobu; prostředky, které tomu slouží je čestné prohlášení v podobě oznámení o osobním prospěchu, o činnosti (mimo činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární, uměleckou nebo sportovní), o příjmech a darech a o nemovitém majetku

• písemná sdělení zasílá poslanec předsedovi Senátu a senátor předsedovi PS (kontrola křížem)

• veřejná kontrola: každý občan má právo nahlédnout do této evidence na základě písemné žádosti

• kontrolu, zda senátor nebo poslanec uvedl pravdivé údaje, provádí Mandátový a imunitní výbor